Josef František Frič
Josef František Frič, též psaný Joseph Fritsch (6. března 1804 Slaný – 21. května[pozn. 1] 1876 Praha[1]), byl český vlastenec, advokát, politik a profesor Karlovy univerzity.
| Josef František Frič | |
|---|---|
 Josef František Frič (1868) | |
| Narození | 6. března 1804 nebo 2. března 1804 Slaný  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. května 1876 (ve věku 72 let) nebo 19. května 1876 (ve věku 72 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | právník, politik a profesor |
| Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
| Děti |
|
| Příbuzní | Josef Jan Frič a Jan Ludvík Frič (vnoučata) |
| Funkce | poslanec Českého zemského sněmu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v zámožné měšťanské rodině ve Slaném, kde absolvoval piaristické gymnázium, pak vystudoval práva na pražské univerzitě, roku 1827 získal doktorát a stal se úspěšným advokátem, od roku 1837 i zemským. Od roku 1848 na univerzitě také přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu i zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie. V roce 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí, navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V červnu 1848 byl zvolen poslancem Zemského sněmu a měl kandidovat do Říšského sněmu. Byl však zatčen a vězněn na Hradčanech, po propuštění roku 1849 byl obhájcem Karla Havlíčka Borovského a věnoval se hlavně městské politice. Už od roku 1842 byl pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. Roku 1861 byl jmenován profesorem práva, roku 1862 zvolen děkanem Právnické fakulty. Od roku 1851 byl členem městského zastupitelstva a v letech 1861–1869 členem Městské rady a Zemského sněmu.
V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[2]
Rodina
editovatByl dvakrát ženat. Jeho první manželka Johanna Reisová (1809[3]–1849), se kterou se oženil[4] v roce 1828 pocházela z Rožmitálu a byla sestrou Antonie Reisové (Bohuslavy Rajské), manželky Františka Ladislava Čelakovského.[5] Druhá manželka Anna Jirková (1812–1889) pocházela z Vlašimi a byla vdovou po advokátu Janu Neubertovi. S první ženou měl šest dětí: prvorozený syn byl slavný publicista a politik Josef Václav Frič (* 1829), dále významný přírodovědec a ředitel Národního muzea Antonín Frič (* 1832), Karel Frič (* 1834) podnikal, mj. ve výrobě likérů, Václav Frič (* 1839) se stal obchodníkem s přírodninami a plodinami, a nejmladší Vojtěch Frič (* 1844) právníkem. Dcera Božena (1843–1850) zemřela jako dítě.[6][7]
Dílo
editovatSpolečně s Karlem Jaromírem Erbenem a Antonínem Strobachem přeložil do češtiny Soudní a konkursní řád a Občanský zákoník.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ podle zápisu v matrice PMS Z4 • 1866-1900 zemřel Josef František Frič 19. května a pohřben byl 21. května 1876
Reference
editovat- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
- ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Johanna Rais farnost Rožmitál pod Třemšínem
- ↑ Matriční záznam o sňatku Josefa Fritsche s Johanou Reisovou farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
- ↑ Archivovaná kopie. www.muzeumbn.cz [online]. [cit. 2013-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška pražského magistrátu:[1]
- ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, Fritsch Josef (1804) s rodinou[nedostupný zdroj]
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný – svazek 9, str. 695 – heslo Josef Frič
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef František Frič na Wikimedia Commons - Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Fritsch, Joseph (*1804) s rodinou
