Inerciální navigace
Inerciální navigační systém je založen na soustavě gyroskopů. Osa rotujícího setrvačníku gyroskopu zachovává svoji orientaci vůči inerciální souřadné soustavě, i pokud je gyroskop uzavřen uvnitř pohybujícího se tělesa. Měřením sil vznikajících při pohybu na ložiscích gyroskopů je možné určit změnu polohy tělesa, aniž by k tomu bylo potřeba jakékoli interakce s hmotným okolím.[1] Starší inerciální systémy používaly pro montáž k vozidlu tzv. inerciální platformu a termíny jsou někdy považovány za synonyma.
Inerciální snímače jsou často doplněny barometrickým výškoměrem a někdy magnetickými snímači (magnetometr) a/nebo zařízeními pro měření rychlosti. Inerciální navigace vyžaduje vyžadují stabilní a přesné hodiny pro výpočet změny pozice. Inerciální navigace jsou používány na mobilních robotech[2][3] a na vozidlech, jako jsou lodě, letadla, ponorky, řízené střely a kosmické lodě.[4] První bojově nasazenou raketou s inerciální navigací byla německá V-2.
Neinerciální navigační systém využívá vnější zdroje pro zjištění polohy (pevné orientační body v krajině, laserový paprsek, slunce, hvězdy, globální družicový polohový systém a podobně).
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- BÍLÝ, Marek. Přesný inerciální navigační systém kategorie „Tactical grade" [online]. Praha: ČVUT, 2015-05-07 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online.
Reference
editovat- ↑ Basic Principles of Inertial Navigation Seminar on inertial navigation systems. [online]. Tampere University of Technology, page 5 [cit. 2018-04-17]. Dostupné online.
- ↑ Bruno Siciliano; OUSSAMA KHATIB. Springer Handbook of Robotics. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 20 May 2008. Dostupné online. ISBN 978-3-540-23957-4.
- ↑ Gerald Cook. Mobile Robots: Navigation, Control and Remote Sensing. [s.l.]: John Wiley & Sons, 14 October 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-118-02904-6.
- ↑ NASA.gov
