Wikipedie

Go-Mizunó

japonský císař

Go-Mizunó (japonsky 後水尾天皇, Gomizunó -tennō, 29. června 1596 – 11. září 1680) byl 108. císařem Japonska[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[2] Jeho vláda trvala od 9. května 1611 do 22. prosince 1629.[3] Byl tedy prvním císařem, který vládl celý čas v období Edo.

Go-Mizunó
Narození29. června 1596
Kjóto
Úmrtí11. září 1680 (ve věku 84 let)
Kjóto
PohřbenCuki no wa no misasagi
ManželkaTokugawa Masako ​(sňatek 1620; zemřela 1678)
PotomciMeišó, Onna Ni no mija, Akiko-naišinnó, Jošiko-naišinnó, Go-Kómjó, Shuchō-hosshinnō, Sōchō-joō, Kamo-no-miya, Bunchi-joō, Teruko-naishinnō, Go-Sai, Richū-joō, Yasuhito, Prince Hachijō, Gyōjo-hosshinnō, Cuneko-naišinnó, Reigen, Sukehito-šinnó, Shōjō-hosshinnō, Bunsatsu-nyoō a Niinomiya
OtecGo-Józei
MatkaSakiko Konoe
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Než se stal císařem, znělo jeho osobní jméno (imina) Kotohito (政仁) či Masahito.[2] Po nástupu na Chryzantémový trůn přijal trůnní jméno Go-Mizunó. Stalo se tak na počest 56. císaře Seiwy z 9. století (清和天皇), který bývá podle místa své hrobky rovněž nazýván císař Mizunó (水尾帝, Mizunó-tei).[4] Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go-Mizunó, který byl třetím synem císaře Go-Józeie, tedy může být označován jako „pozdější císař Mizunó“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být rovněž označován jako Mizunó druhý či Mizunó II.

Události za Go-Mizunóova života

editovat

Princ Kotohito se stal císařem po abdikaci svého otce císaře Go-Józeie, načež krátce nato nastoupil na Chryzantémový trůn.[5] Jeho vláda spadá do období rozmachu Tokugawského šógunátu, kdy Japonsko z pozice šógunů ovládali Hidetada Tokugawa a Iemicu Tokugawa.

Stejného dne, kdy Hidejori Tojotomi přibyl do Kjóta, aby navštívil bývalého šóguna Iejasua Tokugawu, tedy 20. května 1610, oznámil císař Go-Józei svůj záměr vzdát se trůnu.[3] Po jeho abdikaci 9. května 1611 se novým císařem stal teprve 16letý princ Kotohito.[6][2]

Dne 26. listopadu 1614 zasáhlo Japonsko silné zemětřesení. Téhož roku byl rovněž odlit velký zvon pro kjótský chrám Daibucu.[3] Počátkem listopadu pak začalo obléhání Ósaky, které trvalo až do 22. ledna následujícího roku a skončilo porážkou vojska Hidejoriho Tojotomiho armádou šóguna Hidetady Tokugawy a jeho otce Ijeasua. Hidejori Tojotomi však už na jaře 1615 nedodržel podmínky kapitulace, když shromáždil ještě větší vojsko, začal opravovat Ósacký hrad a zaútočil na šógunátní jednotky v okolí Ósaky. Takzvaná letní kampaň obléhání Ósaky, která začala v květnu, vyvrcholila v bitvě u Tennódži, která skončila vypálením Ósackého hradu a rituální sebevraždou Hidejoriho Tojotomiho. Tak skončilo poslední větší povstání proti nadvládě Tokugawů na následujících více než 250 let.[7]

Roku 1623 jmenoval císař syna Hidetady Tokugawy Iemicu Tokugawu šógunem a posléze rovněž navštívil jeho sídlo hrad Nidžó.

 
Mauzoleum císaře Go-Mizunóa v chrámu Sennjúdži v kjótské čtvrti Higašijama-ku

V roce 1627 došlo k takzvanému Incidentu s purpurovým rouchem (japonsky 紫衣事件, šie džiken) mezi císařem a šógunem, kdy byl císař obviněn, že navzdory šógunovu výnosu, který to na dva roky zakazoval, propůjčil více než deseti kněžím čestné purpurové roucho. Takové výnosy měly zřejmě sloužit k tomu, aby se přerušilo pouto mezi císařem a náboženskými kruhy. Šógunát okamžitě prohlásil císařův akt za neplatný a nařídil zabavení oděvů. Kněží, které císař takto poctil, byli posláni do vyhnanství.[2] Tato konfrontace mezi císařským dvorem a šógunátem byla natolik tvrdá, že se má za to, že přispěla k císařovu rozhodnutí abdikovat na trůn. Go-Mizunó abdikoval 22. prosince 1629, v den, kdy kněží zúčastnění v Incidentu s purpurovým rouchem odešli do exilu.[6][2] Chryzantémového trůnu se vzdal ve prospěch své dcery Okiko (興子内親王), která se stala císařovnou Meišó. Po zbytek svého dlouhého života se Go-Mizunó soustředil na různé estetické projekty, z nichž asi nejznámější jsou úžasné zahrady císařské vily Šugakuin v Kjótu.[2]


Císař Go-Mizunó zemřel 11. září 1680.[3][6] Jeho památka je uctívána v chrámu Sennjúdži v kjótské čtvrti Higašijama-ku, v níž se nachází císařské mauzoleum (misasagi) nazývané Cuki no wa no misasagi (月輪陵). Spolu s ním je zde pohřbeno 10 jeho následovníků. Jsou to: císařovny Meišó a Go-Sakuramači a císaři Go-Kómjó, Go-Sai, Reigen, Higašijama, Nakamikado, Sakuramači, Momozono a Go-Momozono.[2]

Genealogie

editovat

Před nástupem na chryzantémový trůn bylo jeho osobní jméno (jeho imina) Kotohito (政仁)[2]  nebo Masahito.[3] Byl třetím synem císaře Go-Józei a jeho manželky Konoe Sakiko. Princ Kotohito měl 11 vlastních sourozenců (7 sester a 4 bratry).

Bydlel spolu s konkubínami v Dairi paláce Heian. Se svou císařovnou a 6 konkubínami měl 33 dětí.

Chotě a potomstvo:

  • Císařovna (Čúgú): Tokugawa Masako (徳川和子, 23. listopadu 1607 – 2. srpna 1678), později známá jako Tófuku-mon'in (東福門院),[2] dcera Tokugawy Hidetaty a paní Oejo[2]
    • Druhá dcera: císařská princezna Okiko (興子内親王, 9. ledna 1624 – 4. prosince 1696), později císařovna Meišó
    • Třetí dcera: princezna Onna-ni (女二宮, 14. října 1625 – 2. července 1651), legální manželka Konoe Hisacuga
    • Druhý syn: princ Sukehito (高仁親王, 31. prosince 1626 – 11. července 1628)
    • Třetí syn: princ Waka (若宮, b.1628)
    • Čtvrtá dcera: císařská princezna Akiko (女三宮昭子内親王, 13. října 1629 — 18. června 1675)
    • Šestá dcera: císařská princezna Jošiko (女五宮賀子内親王, 21. července 1632 – 2. srpna 1696) se provdala za Nidžó Micuhira
    • Sedmá dcera: princezna Kiku (菊宮, 1633–1634)
  • Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Jocucudži Jocuko (四辻与津子, † 9. ledna 1639), později známá jako Meikjó'in (明鏡院), byla dcerou Jocucudži Kintoa (四辻公遠)
    • První syn: princ Kamo (賀茂宮, 21. listopadu 1618 – 4. listopadu 1622)
    • První dcera: princezna Bunči (文智女王, 30. července 1619 – 4. února 1697 ), manželka Takacukasy Norihira
  • Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Sono (Fudžiwara) Micuko (園光子) 1602– 6. března 1656, později známá jako Mibu'in (壬生院), sadaidžin, byla dcerou Sona Mototada (園基任)
    • Čtvrtý syn: císařský princ Cuguhito (紹仁親王, 20. dubna 1633 – 30. října 1654), později císař Go-Kómjó
    • Šestý syn: císařský princ kněz Sjučó (守澄法親王, 3. září 1634 – 12. června 1680), opat Kan'ei-dži v Uenu
    • Desátá dcera: princezna Genšo (元昌女王, 1637–1662)
    • Jedenáctá dcera: princezna Sóčó (宗澄女王, 12. března 1639 – 27. března 1678)
    • Třináctá dcera: princezna Kacura (桂宮, 1641–1644)
  • Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Kušige (Fudžiwara) Takako (1604– 23. června 1685; 櫛笥隆子) později Hóšunmon-in (逢春門院), dcera Kušige Takačika( 櫛笥隆致)
    • Pátá dcera: princezna Rišo (理昌女王, 1631–1656)
    • Pátý syn: Nejmenovaný princ (* 1633)
    • Osmá dcera: císařská princezna Ake-no-mija Teruko (光子内親王, 25. července 1634 – 18. listopadu 1727)
    • Osmý syn: císařský princ Nagahito (秀宮良仁親王, 1. ledna 1638 – 22. března 1685), později císař Go-Sai
    • Devátý syn: císařský princ kněz Šosin (性真法親王; 1639 – 1696)
    • Dvanáctá dcera: princezna Masa (摩佐; 1640–1641)
    • Čtrnáctá dcera: princezna Riču (理忠女王; 1641 – 1689)
    • Jedenáctý syn: císařský princ Hačidžó-no-mija Jasuhito (八条宮穏仁親王, 15. června 1643 – 9. listopadu 1665)
    • Třináctý syn: císařský princ kněz Dókan (道寛法親王; 1647–1676)
  • Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Sono (Fudžiwara) Kuniko (1624 – 3. srpna 1677; 園国子) později Šin-Kogimon-in (新広義門院), dcera Sona Motonariho (園基音)
    • Desátý syn: princ kněz Gjodžo (堯恕法親王; 29. listopadu 1640 – 28. května 1695)
    • Patnáctá dcera: císařská princezna Cuneko (常子内親王; 8. dubna 1642 – 17. září 1702)
    • Čtrnáctý syn: císařský princ kněz Šinmu (眞敬法親王; 1649–1706)
    • Šestnáctý syn: císařský princ kněz Sonšoho (尊証法親王; 31. března 1651 – 1. prosince 1694)
    • Devatenáctý syn: císařský princ Satohito (高貴宮識仁親王, 9. července 1654 – 24. září 1732), později císař Reigen
    • Sedmnáctá dcera: princezna Eikjo (永享女王; 1657–1686).
  • Dvorní dáma (Naiši-no-Suke): Jocucudži Cuguko (四辻継子; d.13. srpna 1657), dcera Jocucudži Suecugua (四辻季継)
    • Dvanáctý syn: císařský princ kněz Sonko (尊光法親王; 1645 – 1680)
    • Osmnáctý syn: císařský princ kněz Seiin (盛胤法親王; 1651 – 1680)
    • Šestnáctá dcera: princezna Bunsacu (文察女王; 1654 – 1683)
  • Dvorní dáma (Mijahito): Minase Udžiko (水無瀬氏子; 1607– 16. června 1672), dcera Minase Udžinoriho (水無瀬氏成)
    • Devátá dcera: princezna Šin (新宮; 1635–1637)
    • Sedmý syn: císařský princ kněz Šodžo (性承法親王; 1637 – 1678)

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-Mizunoo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
  2. ↑ a b c d e f g h i j PONSONBY-FANE, Richard. The Imperial House of Japan. [s.l.]: [s.n.], 1959. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e TITSINGH, Isaac. Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon. [s.l.]: [s.n.], 1834. Dostupné online. S. 409–411. 
  4. ↑ Nihon Rekishi Chimei Taikei. Seiwa Tennō Ryō (清和天皇陵). Tokyo: Shogakukan, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-25. (japonsky) 
  5. ↑ KITABATAKE, Chikafusa. A Chronicle of Gods and Sovereigns: Jinnō Shōtōki of Kitabatake Chikafusa. Překlad Varley H. Paul. [s.l.]: [s.n.], 1980. Dostupné online. S. 44. 
  6. ↑ a b c MEYER, Eva-Marie. Japans Kaiserhof in der Edo-Zeit. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online. S. 186. 
  7. ↑ TURNBULL, Stephen. Osaka 1615: The Last Battle of the Samurai. Illustrated by Richard Hook. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2012. Dostupné online. ISBN 9781846037993. 

Externí odkazy

editovat
Japonští císaři
Předchůdce:
Go-Józei 		1611–1629
Go-Mizunó 		Nástupce:
Meišó
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Go-Mizunó&oldid=23860363“