Fridrich V. Švábský
Fridrich VI. Švábský (16. dubna 1167 Modigliana — 20. ledna 1191 Akkon)[1] byl švábský vévoda, přední účastník a velitel třetí křížové výpravy.
Fridrich V. Švábský | |
---|---|
švábský vévoda | |
Narození | 16. dubna 1167 Modigliana |
Úmrtí | 20. ledna 1191 Akkon |
Pohřben | špitál v Akkonu |
Rod | Štaufové |
Otec | Fridrich I. Barbarossa |
Matka | Beatrix Burgundská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fridrich byl třetím synem Fridricha Barbarossy, původně se jmenoval Konrád a jméno Fridrich převzal po starším zemřelém bratrovi Friedrichovi V..[1] Společně s bratrem Jindřichem byl při slavnostním dvorském sjezdu o svatodušních svátcích 1184[2] pasován rytířem a o pět let později se vydal vstříc svému osudu do Svaté země. Roku 1181 byl zasnouben s dcerou dánského krále Valdemara.[3] [pozn. 1] a poté se jeho snoubenkou stala uherská princezna Konstancie.[1][pozn. 2] Ani jedno ze zasnoubení nebylo naplněno sňatkem.
Historie křížové výpravy císaře Fridricha
editovatTřetí křížovou výpravu předznamenala zkáza jeruzalémského království a plamenné papežské výzvy o pomoc. Císař Fridrich Barbarossa přijal znamení kříže na slavnostním sněmu v Mohuči 27. března 1188.[7] Poté se císař snažil zabezpečit bezpečnost říše a vyslal také mnohá poselstva k vládcům zemí přes jejichž území by se výprava měla ubírat. Na jaře 1189 tak jednal v Norimberku s posly byzantského císaře Izáka Angela, seldžuckého sultána Kiliče Arslana a srbského knížete Štěpána Nemanji. Poslové byli ujištěni o zcela mírových úmyslech a na základě přísahy würzburského biskupa Gottfrieda, rakouského vévody Leopolda Babenberského a Fridricha Švábského přislíbili otevřít křižákům bulharské horské průsmyky, zajistit jim zásobování a přepravu přes Hellespont.[8] Zhruba patnáctitisícové[9] křižácké vojsko vedené osobně starým císařem, se vydalo na cestu o rok později 11. května 1189[10] a skládalo se z velmožů celé Svaté říše římské.
„ | Z velké dálky se blížilo nové neštěstí, jako by bojovní barbaři nebyli dostatečným soužením, byl to Friderichos, král Alamanů... | “ |
— Nikétas Choniátes[11] |
Říši svěřil Barbarossa po dobu své nepřítomnosti svému nástupci Jindřichovi. Mladší Fridrich po celou dobu tažení působil jako zástupce vrchního velitele[9] a svou statečnost opakovaně projevil. Barbarossa společně se svou družinou zvolil pro počáteční úsek cesty lodní dopravu po Dunaji a během cesty se setkával se svými spojenci. V táboře u dnešní Bratislavy byl císařem vydán vojenský a táborový řád.[6] Během zastávky v Uhrách bylo křižácké vojsko přívětivě přijato panovníkem a jeho rodinou, císař obdržel četné dary a proviant[12] pro své bojovníky, mezi nimiž byla i česká výprava pod vedením Děpolta II. Fridrich Švábský byl během pobytu u Ostřihomi zasnouben s Konstancií, dcerou krále Bély III.
Výprava poté vstoupila na území byzantské říše a až do Braničeva se dařilo velení putovat lodí. Po výstupu na souš a během pouti přes Nemus Ungariae[13] začali být křižáci sužováni drobnými přepady místním obyvatelstvem.[10] Císař Izák Angelos krom toho nechal uvěznit Barbarossovy vyslance[10] a tím svůj protějšek dostatečně přesvědčil o svém nepřátelství. Poslal také k Barbarossovi posla se sdělením jeho přesvědčení, že Barbarossa má v plánu dobytí Konstantinopole a nahrazení Izáka synem Fridrichem. U Filippopole se křižáci poprvé utkali přímo s byzantskými vojáky.[14] Až hrozba tentokrát již reálné kruciáty proti Byzanci jej donutila ke smíru a propuštění křižáckých pánů.[15] Barbarossa spolu s vojskem přezimoval v Adrianopoli a poté se spolu s byzantskými rukojmími přepplavil přes Hellespont a přes Dardanely se vydal k jihu. Další pochod výpravy byl poznamenán pro křižáky nezvyklým klimatem[16] a také hladem a žízní a také neustálými drobnými i většími potyčkami s turkmenskými nájezdníky.
„ | ...někteří pili vlastní moč, někteří krev koní, jiní žvýkali kvůli šťávě koňský hnůj a mnozí přežvykovali travnaté drny. | “ |
— Ansbert |
U křesťanské, ale nepříliš přátelské Filadelfie, musel císař vyslat Fridricha, aby Čechům a mužům řezenského biskupa zabránil v útoku na již povolující městskou bránu.[17] V květnu 1190 se vyhládlá[18] armáda poutníků setkala se seldžuckým vojskem u Philomelionu. Seldžukové chtěli získat od císaře za klidný průchod výkupné, které jim nabídl ve výši jednoho stříbrného groše. Napadli předvoj výpravy a rytířské pluky nájezdníky odrazily a přešly do protiútoku. Na straně křižáků nebyly žádné ztráty, Turci přišli o téměř pět tisíc vojáků.[19] 13. května se poblíž rozvalin města Axarate křižáci střetli s vojskem seldžuckého vládce Qutb ad-Dína[20] a 18. května strženi osobním příkladem obou Štaufů dosáhli skvělého vítězství u Ikonia. Na počátku června při sestupu pohořím Taurus se císař nečekaně utopil v říčce Saléf a Fridrich převzal po otci velení.
„ | Vévoda švábský, nejvznešenější kníže a nejušlechtilejší dědic otcův, byl pak všemi učiněn také vůdcem vojska Kristova a nadšeně veleben... | “ |
— Ansbert[21] |
Vévoda vzal otcovo tělo naložené v octu [22] do Tarsu, kde pohřbil vnitřnosti a zbytek císařovy tělesné schrány našel odpočinek v Antiochii.[21] Po císařově smrti se část Němců vrátila domů, ale prořídlé jádro české výpravy pod vedením Fridricha Švábského pokračovalo dále na východ.[23] Fridrich v Mamistře onemocněl malárií[24] a vojsko pak bylo v Antiochii z velké části zdecimováno úplavicí. V srpnu 1190 se zbytek křižáků vydal pod vedením Fridricha a Konráda z Montferratu na jih do Tripolisu.[25] Z Tripolisu se křižáci plavili do Tyru, kde získali informaci o návratu Jindřicha Lva z anglického exilu, což znamenalo další úbytek mužů, protože se někteří šlechtici pro jistotu vraceli domů obhájit svá práva. 7. října byli křižáci konečně pod hradbami Akkonu.[26] Fridrich během obléhání Akkonu a dlouhém čekání na vytoužené posily z Evropy zemřel a byl pohřben v městském špitále německých rytířů v Akkonu.[1]
„ | ...táhl do Antiochie a odtud dále do Sýrie, porazil povstaleckou a Ismailtům nakloněnou Laodikáju, obsadil bez potíží Berytos a mnoho jiných syrských měst, která kdysi patřila Latinům... Přišel také do Tyru, oblehl Saracény obsazený Akkon, ještě dlouho snášel mnohé útrapy ve jménu Krista a nakonec tam položil svůj život. | “ |
— Nikétas Choniátes[27] |
Vývod předků
editovatFridrich z Bürenu | ||||||||||||
Fridrich I. Švábský | ||||||||||||
Hildegarda z Egisheim-Dagsburgu | ||||||||||||
Fridrich II. Švábský | ||||||||||||
Jindřich IV. Sálský | ||||||||||||
Agnes z Waiblingenu | ||||||||||||
Berta Savojská | ||||||||||||
Fridrich I. Barbarossa | ||||||||||||
Welf IV. | ||||||||||||
Jindřich IX. Černý | ||||||||||||
Judita Flanderská | ||||||||||||
Judita Welfská | ||||||||||||
Magnus Saský | ||||||||||||
Wulfhilda z Billungu | ||||||||||||
Žofie Uherská | ||||||||||||
'Fridrich V. Švábský' | ||||||||||||
Vilém I. Burgundský | ||||||||||||
Štěpán I. Burgundský | ||||||||||||
Štěpánka | ||||||||||||
Renaud III. Burgundský | ||||||||||||
Gérard Lotrinský | ||||||||||||
Beatrix Lotrinská | ||||||||||||
Hedvika Namurská | ||||||||||||
Beatrix Burgundská | ||||||||||||
Dětřich II. Lotrinský | ||||||||||||
Gerard I. Lotrinský | ||||||||||||
Hedvika z Formbachu | ||||||||||||
Agáta Lotrinská | ||||||||||||
Jindřich III. Lovaňský | ||||||||||||
Hedvika Namurská | ||||||||||||
Gertruda Flanderská | ||||||||||||
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Plánovaný sňatek měl upevnit spojenectví mezi císařem a dánským králem,[4] ze sňatku však po Valdemarově brzkém skonu sešlo pro rozdílnost politiky obou zaangažovaných královských dvorů.[5] Princezna byla roku 1187 poslána zpět na bratrův dvůr.[6]
- ↑ Svatba měla posílit dobré vztahy mezi Štaufy a Arpádovci. Konstancie se roku 1199 provdala za českého krále Přemysla Otakara I.
Reference
editovat- ↑ a b c d www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-09.
- ↑ Opll, str. 147
- ↑ OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. S. 248.
- ↑ Oppl, str. 141
- ↑ Opll, str. 146
- ↑ a b Opll, str. 173
- ↑ SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3. S. 50.
- ↑ Opll, str. 171-172
- ↑ a b Soukup, str. 26
- ↑ a b c BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 152.
- ↑ HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 14-409-82. S. 149.
- ↑ Soukup, str. 55
- ↑ Opll, str. 174
- ↑ Opll, str. 1745
- ↑ Opll, str. 176
- ↑ Opll, str. 177
- ↑ WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno: Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0. S. 80.
- ↑ soukup, str. 100
- ↑ Wetzky, str. 100
- ↑ Wetzky, str. 109.
- ↑ a b Soukup, str. 110
- ↑ Bridge, str. 153
- ↑ Hrochová, str. 175.
- ↑ Wetzky, str. 155.
- ↑ Wetzky, str. 157.
- ↑ Wetzky, str. 158.
- ↑ Hrochová, str. 154
Literatura
editovat- BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.
- NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2382-2.
- DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Překlad Vladimír Pražák. Praha: Orbis, 1973. 214 s.
- HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s.
- HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 255 s.
- OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9.
- SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3.
- TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Překlad Jaroslava Rauschová. Praha: Slovart, 1996. ISBN 80-85871-15-7.
- WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno: Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich V. Švábský na Wikimedia Commons
- (německy) Genealogie
Předchůdce: Fridrich IV. |
Švábský vévoda Fridrich V. 1170 – 1191 |
Nástupce: Konrád II. |