Epimenidés
Epimenidés, řecky Ἐπιμενίδης, též Epimenidés z Knóssu, byl starořecký spisovatel, básník a věštec z přelomu 7. a 6. století př. n. l.[1] Jde o polomytickou osobu. Někdy je řazen mezi sedm mudrců. Stoupenec megarské školy Eubúlidés z Milétu ho proslavil tím, že z něj učinil hrdinu svého známého logického paradoxu (antinomie lháře, Epimenidův paradox, paradox Kréťana), v němž se praví „Kréťan Epimenidés řekl, že všichni Kréťané jsou lháři“.
| Epimenidés | |
|---|---|
 Epimenidés – vyobrazení v Promptuarii Iconum Insigniorum | |
| Narození | 7. století př. n. l.? Knóssos |
| Úmrtí | 6. století př. n. l.? místo nejisté |
| Místo pohřbení | Tomb of Epimenides the Cretan at Sparta |
| Povolání | věštec, spisovatel, básník, filosof |
| Národnost | řecká |
| Témata | literatura starověkého Řecka, poezie a věštba |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPocházel z Knóssu na Krétě.[2] Byl prý přítelem Solóna a v letech 596–593 př. n. l. rituálně očistil Athény od moru, kterým bylo město postiženo za zavraždění Kylóna.[pozn. 1] Starověké zprávy jsou však rozporné, např. Platón v Zákonech uvádí, že Epimenidés zavítal do Athén o celé století později.[pozn. 2] Tyto nesrovnalosti pravděpodobně přispěly ke vzniku tradice o Epimenidově vysokém věku.[6] Legenda tvrdí, že zašel v mládí do jakési krétské jeskyně a probudil se, aniž zestárl, až po 57 letech. Dožil se údajně věku 157 let, podle jiných verzí ještě mnohem více.[7]
Dílo
editovatJsou mu připisována básnická díla: O zrození Kúrétů a Korybantů a O zrození bohů, celkem asi 5 000 veršů, dále báseň o stavbě lodi Argó a o Iásónově plavbě do Kolchidy. Měl napsat i díla prozaická: O obětech a krétské ústavě a O Mínóovi a Rhadamanthyovi.[8] Z jeho děl se však zachovaly jen zlomky. Někdy bývá řazen mezi sedm mudrců archaického Řecka.[9]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Epimenidés byl proslulý uměním věšteckým i znalostí mystérií. Athénskou obec rituálně očišťoval smírnými oběťmi, zvířecími i lidskými. Byly obětovány nejen ovce, ale i dva mladíci museli zemřít, aby pohroma byla odstraněna. Dále připravil očistnými obřady město k mystériím a dal postavit bohům chrámy a sochy. Podrobnosti uvádí Plútarchos[3] a Diogenés Laertios.[4]
- ↑ Dle údaje v dialogu Zákony měl Epimenidés navštívit Athény deset let před perskými válkami, tj. asi v roce 509 př. n. l. Toto tvrzení v dialogu pronáší Kleinias z Kréty. Pofesor Novotný se domníval, že Platón úmyslně vložil tomuto Kréťanovi do úst zprávu, prokazující neznalost athénské chronologie.[5]
Reference
editovat- ↑ OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. S. 47.
- ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 74.
- ↑ Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. 1. svazek. Překlad Antonín Hartmann. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1967. 834 s. cnb001657086. S. 139–140.
- ↑ Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 74–75.
- ↑ Platón. Zákony. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1997. 383 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-31-3. S. 28 a 358–359.
- ↑ OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. S. 46–47.
- ↑ BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 209.
- ↑ Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 75.
- ↑ VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 22–23 a 28.
Literatura
editovat- BORECKÝ, Bořivoj a kol. Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1975. 668 s. cnb002111317. S. 209.
- Diogenés Laertios. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 74–77.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 8. díl. V Praze: J. Otto, 1894. 1039 s. cnb000277218. S. 668. Dostupné online
- SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. [Dva zlomky na str. 2.]
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Epimenidés na Wikimedia Commons - Epimenidés na webu „fysis"
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Epimenides ve Wikizdrojích (anglicky)- Heslo v Britannice
- Dílo Lives_of_the_Eminent_Philosophers/Book_I#Epimenides ve Wikizdrojích (anglicky)
