Wikipedie

CCL7

protein

Chemokinový (motiv C-C) ligand 7(CCL7) nebo také monocytární chemotaktický protein 3 (MCP3) je malý protein, patřící do rodiny CC chemokinů.[1] V lidském genomu je kódován genem CCL7 a leží stejně jako ostatní geny pro chemokiny na chromozomu 17q11.2-q12. Gen CCL7 dostal lokusový symbol SCYA7.[2]

Funkce

editovat

CC7 působí především jako chemoatraktant pro několik leukocytů, včetně monocytů, eosinofilů, bazofilů, dendritických buněk (DC), neutrofilů, NK buněk a aktivovaných T lymfocytů.[3][4] CCL7 exprimují stromální buňky, keratinocyty, buňky hladkého svalstva dýchacích cest, parenchymální buňky, fibroblasty a leukocyty, ale také nádorové buňky.[5][6][7] CCL7 rekrutuje leukocyty do infikovaných tkání za účelem zprostředkování imunitní odpovědi a také ovlivňuje diapedézu.[8] Pozitivní účinek CCL7 je pozorován hlavně v mobilizaci monocytů z kostní dřeně skrze krevní oběh do míst zánětu.[9] CCL7 může také vyvolat migraci neutrofilů do zánětlivého místa zvýšením intracelulárního toku Ca2+, což je typičtější pro členy rodiny CXC chemokinů.[10]

Rychlost imunitních odpovědí se liší v závislosti na typu buněk. V epiteliálních buňkách, fibroblastech a endoteliálních buňkách je reakce okamžitá po stimulaci prozánětlivými cytokiny, jako jsou IL-1β a TNFα. U T lymfocytů dochází k expresi CCL7 po 3–5 dnech po stimulaci.[11]

CCL7 působí na imunitních buňky prostřednictvím vazby na řadu receptorů, včetně CCR1, CCR2, CCR3, CCR5 a CCR10.[12] CCL7 také interaguje s glykosaminoglykany (GAG) přítomnými na buněčném povrchu všech zvířat.[3]

Význam

editovat

Vzhledem ke své funkci je CCL7 zapojen v antibakteriálních, antivirových i antifungálních imunitních reakcích. Atrakcí monocytů a dendritických buněk produkujících TNF / iNOS (TipDC) se podílí na eliminaci infekce Listeria monocytogenes.[13]

Dále byla role CCL7 pozorována také u myší infikovaných virem západního Nilu. Geneticky deficientní myši v CCL7 vykazovaly vyšší úmrtnost, kvůli poklesu monocytů a neutrofilů.[14] Včasná indukce CCL7 přes signalizaci TLR9 podporuje rozvoj silné imunity vůči kryptokokovým infekcím.[15]

Reference

editovat
  1. ↑ ROLLINS, B. J. Chemokines. Blood. 1997-08-01, roč. 90, čís. 3, s. 909–928. PMID: 9242519. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0006-4971. PMID 9242519. 
  2. ↑ OPDENAKKER, G.; FITEN, P.; NYS, G. The human MCP-3 gene (SCYA7): cloning, sequence analysis, and assignment to the C-C chemokine gene cluster on chromosome 17q11.2-q12. Genomics. 1994-05-15, roč. 21, čís. 2, s. 403–408. PMID: 7916328. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0888-7543. DOI 10.1006/geno.1994.1283. PMID 7916328. 
  3. ↑ a b MENTEN, P.; WUYTS, A.; VAN DAMME, J. Monocyte chemotactic protein-3. European Cytokine Network. 2001-10, roč. 12, čís. 4, s. 554–560. PMID: 11781181. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 1148-5493. PMID 11781181. 
  4. ↑ ALI, Simi; ROBERTSON, Helen; WAIN, Julie H. A non-glycosaminoglycan-binding variant of CC chemokine ligand 7 (monocyte chemoattractant protein-3) antagonizes chemokine-mediated inflammation. Journal of Immunology (Baltimore, Md.: 1950). 2005-07-15, roč. 175, čís. 2, s. 1257–1266. PMID: 16002730. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0022-1767. DOI 10.4049/jimmunol.175.2.1257. PMID 16002730. 
  5. ↑ VAN COILLIE, E.; VAN DAMME, J.; OPDENAKKER, G. The MCP/eotaxin subfamily of CC chemokines. Cytokine & Growth Factor Reviews. 1999-03, roč. 10, čís. 1, s. 61–86. PMID: 10379912. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 1359-6101. DOI 10.1016/s1359-6101(99)00005-2. PMID 10379912. 
  6. ↑ LIU, Yangyang; CAI, Yadi; LIU, Li. Crucial biological functions of CCL7 in cancer. PeerJ. 2018, roč. 6, s. e4928. PMID: 29915688 PMCID: PMC6004300. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2167-8359. DOI 10.7717/peerj.4928. PMID 29915688. 
  7. ↑ MENTEN, P.; PROOST, P.; STRUYF, S. Differential induction of monocyte chemotactic protein-3 in mononuclear leukocytes and fibroblasts by interferon-alpha/beta and interferon-gamma reveals MCP-3 heterogeneity. European Journal of Immunology. 02 1999, roč. 29, čís. 2, s. 678–685. PMID: 10064085. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0014-2980. DOI 10.1002/(SICI)1521-4141(199902)29:023.0.CO;2-J. PMID 10064085. 
  8. ↑ WEBER, K. S.; VON HUNDELSHAUSEN, P.; CLARK-LEWIS, I. Differential immobilization and hierarchical involvement of chemokines in monocyte arrest and transmigration on inflamed endothelium in shear flow. European Journal of Immunology. 02 1999, roč. 29, čís. 2, s. 700–712. PMID: 10064088. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0014-2980. DOI 10.1002/(SICI)1521-4141(199902)29:023.0.CO;2-1. PMID 10064088. 
  9. ↑ TSOU, Chia-Lin; PETERS, Wendy; SI, Yue. Critical roles for CCR2 and MCP-3 in monocyte mobilization from bone marrow and recruitment to inflammatory sites. The Journal of Clinical Investigation. 2007-04, roč. 117, čís. 4, s. 902–909. PMID: 17364026 PMCID: PMC1810572. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0021-9738. DOI 10.1172/JCI29919. PMID 17364026. 
  10. ↑ FIORETTI, F.; FRADELIZI, D.; STOPPACCIARO, A. Reduced tumorigenicity and augmented leukocyte infiltration after monocyte chemotactic protein-3 (MCP-3) gene transfer: perivascular accumulation of dendritic cells in peritumoral tissue and neutrophil recruitment within the tumor. Journal of Immunology (Baltimore, Md.: 1950). 1998-07-01, roč. 161, čís. 1, s. 342–346. PMID: 9647242. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0022-1767. PMID 9647242. 
  11. ↑ SONG, A.; NIKOLCHEVA, T.; KRENSKY, A. M. Transcriptional regulation of RANTES expression in T lymphocytes. Immunological Reviews. 2000-10, roč. 177, s. 236–245. PMID: 11138780. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 0105-2896. DOI 10.1034/j.1600-065x.2000.17610.x. PMID 11138780. 
  12. ↑ PALOMINO, Diana Carolina Torres; MARTI, Luciana Cavalheiro. Chemokines and immunity. Einstein (Sao Paulo, Brazil). 2015-07, roč. 13, čís. 3, s. 469–473. PMID: 26466066 PMCID: PMC4943798. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2317-6385. DOI 10.1590/S1679-45082015RB3438. PMID 26466066. 
  13. ↑ SERBINA, Natalya V.; SHI, Chao; PAMER, Eric G. Monocyte-mediated immune defense against murine Listeria monocytogenes infection. Advances in Immunology. 2012, roč. 113, s. 119–134. PMID: 22244581 PMCID: PMC3985089. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 1557-8445. DOI 10.1016/B978-0-12-394590-7.00003-8. PMID 22244581. 
  14. ↑ BARDINA, Susana V.; MICHLMAYR, Daniela; HOFFMAN, Kevin W. Differential Roles of Chemokines CCL2 and CCL7 in Monocytosis and Leukocyte Migration during West Nile Virus Infection. Journal of Immunology (Baltimore, Md.: 1950). 2015-11-01, roč. 195, čís. 9, s. 4306–4318. PMID: 26401006 PMCID: PMC4610864. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 1550-6606. DOI 10.4049/jimmunol.1500352. PMID 26401006. 
  15. ↑ OUCHI, Noriyuki; PARKER, Jennifer L.; LUGUS, Jesse J. Adipokines in inflammation and metabolic disease. Nature Reviews. Immunology. 2011-02, roč. 11, čís. 2, s. 85–97. PMID: 21252989 PMCID: PMC3518031. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 1474-1741. DOI 10.1038/nri2921. PMID 21252989. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=CCL7&oldid=20426432“