G. Ferrari: Bitva u Novary (1858)A. Adam: Radecký se svým štábem v bitvě u Novary
V roce 1848 vypukla po celé Evropě řada povstání a revolucí proti vládnoucím monarchiím. Také Rakousko muselo čelit řadě povstání ve Vídni, v Budapešti, v Praze a také v severní Itálii, kde drželo celé Lombardsko-Benátsko. Za povstání v Miláně se sardinský král Karel Albert postavil do čela italského národního hnutí a vyhlásil Rakousku válku. Po vítězství v bitvě u Goito byl však poražen v bitvě u Custozzy a povstání v Brescii, v Benátkách a v Římě Rakušané také potlačili. Král Karel Albert v březnu 1849 vypověděl předchozí příměří a pokusil se tento vývoj ještě zvrátit.
Italská armáda měla sice početní převahu asi 100 proti 70 tisícům mužů, generál Chrzanowski však nerozuměl italsky a velení nefungovalo. Hlavní bitva se odehrála na pahorku nad Novarou a Radecký v ní nakonec zvítězil. Pak ještě obléhal a dobyl město Novaru. V důsledku bitvy král Karel Albert odstoupil ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. a italské povstání bylo na čas poraženo. Teprve o deset let později úspěšně pokračovalo Sardinskou válkou a bitvou u Solferina.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Novary na Wikimedia Commons 
