Antibiotikum

Antibiotikum (též antiinfektivum) je lék, který usmrcuje některé mikroorganismy nebo brání jejich růstu. Ačkoliv se dříve termín užíval jen pro antimikrobiální látky přírodního původu (a pro ostatní se užíval termín chemoterapeutika), v současné době se velmi často užívá pro všechny látky s tímto účinkem bez ohledu na jejich původ.

Kapsle s doxycyklinem

V současnosti je známo přes 6000 látek s antibiotickým účinkem, ale jen asi 70 z nich našlo uplatnění v humánní a veterinární medicíně, ostatní mají příliš výrazné nežádoucí účinky nebo jsou pro pacienta toxické. Antibiotika působí především proti bakteriím, některá jsou však účinná také proti houbám a parazitickým prvokům. Mají však stále vedlejší účinky a v ČR jsou vydávána na předpis. Z chemického hlediska jsou antibiotika různorodou skupinou látek, většinou však mají molekulovou hmotnost menší než 2000 Da. Antibiotika však nezabírají na onemocnění virového původu.

Historie

Alexander Fleming, objevitel penicilinu

Objev antibiotik spolu s anestézií a aplikací hygienických praktik u lékařů (např. mytí rukou a použití sterilizovaných nástrojů) je jeden z nejdůležitějších objevů v současné medicíně. Dnes banální zranění, jako je škrábnutí, s sebou dříve nesla riziko infekce a smrti.

Již 2500 let př. n. l. používali v Číně k léčbě infekcí obklady z plesnivého sojového mléka.^[zdroj?] Stopy antibiotik (tetracyklin z piva) byly nalezeny také v 1600 let starých kosterních pozůstatcích Egypťanů a Núbijců. Antibiotika byla také přijímána přirozeně ve stravě (zelenina obsazující sirné sloučeniny alicin, glukosinoláty). První krůčky k vynálezu antibiotik pro západní medicínu a k pochopení, jak fungují, učinil Louis Pasteur, který v roce 1877 zjistil, že laboratorní zvíře naočkované kulturou B. anthracis společně s kulturou saprofytických bakterií neonemocnělo antraxem. O deset let později německý vědec Rudolf Emmerich náhodou objevil, že zvíře naočkované kulturou Streptococcus erysipelatis neonemocní cholerou a o dva roky později Charles-Joseph Bouchard prokázal, že tutéž ochranu poskytuje Pseudomonas aeruginosa. V průběhu dalších let se zjistilo, že antimikrobiální vlastnosti má i lihový výluh z kolonií a účinná substance byla nazvána pyocyanáza. Stala se prvním antibiotikem používaným v nemocnicích, její vlastní toxicita a nemožnost zajistit stále stejně účinný produkt ale neumožnily její delší používání.

První skutečně účinné objevené antibiotikum pocházelo z plísně. Francouzský doktor Ernest Duchesne zaznamenal už v roce 1896 fakt, že určité plísně rodu štětičkovec (Penicillium) ničí bakterie. Duchesne a jeho výzkum však zůstal zapomenut po celou generaci. Až Alexander Fleming během svého výzkumu antibakteriálního působení lysozymu kultivoval baktérie na agarových plotnách a jedna z nich byla napadena plísní druhu Penicillium notatum. Fleming zaznamenal čistou zónu kolem plísňového podhoubí a pochopil, že plíseň vylučuje něco, co růst bakterií zastavilo. I když nebyl schopen sloučeninu izolovat (beta-laktamový kruh v penicilinové molekule při tehdejších rafinačních metodách nebyl stabilní), svůj objev v roce 1929 popsal ve vědecké literatuře. Protože plíseň byla rodu Penicillium, nazval tuto sloučeninu penicilin.

Zároveň ve 30. letech 20. století německý vědec Gerhard Domagk zkoumal antibakteriální vlastnosti některých barviv. Jedním z nich byl sulfonamid zvaný prontosil, který se ukázal být účinným proti infekcím díky tomu, že se v organismu pacienta metabolizuje na aktivní formu sulfanilimid. Podle současné širší definice to patrně lze kvalifikovat jako první úspěšné použití antibiotika. Po nějaké době René Dubos izoloval tyrotricin – antibiotikum používané místně na kožní infekce z půdních baktérií.

Pro zvýšenou potřebou léčby infikovaných ran během 2. světové války bylo mnoho prostředků vloženo do výzkumu a rafinace penicilinu. Tým, který vedl Howard Walter Florey, úspěšně vyprodukoval použitelná množství čisté aktivní složky, která byla rychle testována v klinické praxi. Lékaři byli překvapeni rychlou a spolehlivou léčbou stavů, které byly do té doby těžce léčitelné a často končily smrtí. Další výzkum pak otevřel lidstvu dveře k dosud neznámé úrovni chemického boje proti baktériím.

Antibiotické účinky mají i jisté kovy (jako je stříbro, zlato, měď či slitiny, jako je bronz) a u některých jsou tyto účinky známy a využívány již od starověku. Nově se využívají i ve formě nanočástic. Ovšem i proti těmto prostředkům může vzniknout rezistence.

Ve 21. století roste spotřeba antibiotik především v chudších zemích, kde je spíše menší, ale rozdíly mezi státy jsou značné.

Použití

Antibiotika se používají především k léčbě infekčních stavů, někdy však též preventivně (tzv. antibiotická profylaxe). V současnosti je však velkým problémem chybné použití antibiotik – zvláště pak použití nevhodného antibiotika (proti rezistentnímu původci) nebo předepsání antibiotik při léčbě virových onemocnění, jako je rýma nebo chřipka. Přesto však jistá antibiotika mohou stimulovat imunitní systém a tak nepřímo likvidovat virová onemocnění. Při nedodržení celé předepsané dávky antibiotik, obvykle pro pacientův subjektivní pocit zlepšení, nejsou patogenní mikroorganismy zcela zničeny. Kromě selhání léčby vede toto chování k rozvoji antibiotické rezistence u neúplně zahubených populací bakterií. Mohou také způsobovat diabetes či astma.

Antibiotika se uplatňují i v jiných oblastech, než je medicína. Podávání malých množství antibiotik hospodářským zvířatům zvyšuje jejich přírůstky. Od roku 2006 je však jejich používání pro tento účel ve všech státech EU zakázáno. Také při kultivacích mikroorganismů v biotechnologických laboratořích se používají antibiotika, a to v tkáňových kulturách či růstových médiích za účelem potlačení nežádoucí bakteriální kontaminace (v selektivních médiích). Často se používá kombinace několika antibiotik a antimykotik, aby došlo k pokrytí celého spektra mikroorganismů, například od firmy Sigma-Aldrich je dostupná suspenze, jež obsahuje kombinaci penicilinu, streptomycinu a amfotericinu B.

Mechanismus účinku

Schematický nákres mechanismu účinku některých antibiotik

Nejdůležitější vlastností antibiotik je selektivita jejich účinku, tzn. že zasahují struktury, které jsou specifické pro mikroorganismy a pacienta víceméně nepoškozují. Podle působení na bakterie se antibiotika dělí na dvě velké skupiny: baktericidní a bakteriostatická. První skupina bakterie hubí (tj. usmrcuje), bakteriostatická zastavují jejich množení, ale mnoho bakteriostatických antibiotik působí ve vyšších koncentracích rovněž baktericidně. Oba dva typy jsou nicméně schopné potlačit růst kolonií in vitro.

Podle mechanismu účinku na bakteriální buňku se dělí antibiotika do několika skupin:

Antibiotika, která inhibují syntézu lipidů a jiných látek pro buněčné stěny:

• beta-laktamová antibiotika, monobaktamy, karbapenemy, glykopeptidy, bacitracin.

Antibiotika, která narušují cytoplazmatickou membránu:

• polyeny, polymyxiny, azoly, amfotericin B, ionofory.

Antibiotika, která inhibují syntézu nukleových kyselin:

• inhibicí DNA-gyrázy: aminoglykosidy, novobiocin, chinolony;
• inhibicí RNA-polymerázy: ansamyciny;

Antibiotika, která interferují s bakteriální proteinovou syntézou:

• vazbou na ribozomální podjednotku 30S: tetracykliny;
• vazbou na podjednotku 30S a 50S: aminoglykosidy;
• vazbou na podjednotku 50S: makrolidy, linkosamidy, amfenikoly, diterpeny, aminocyklitoly;
• zabráněním vestavění aminokyseliny do bílkoviny: amfenikoly.

Antibiotika, která inhibují syntézu kyseliny listové:

• sulfonamidy, trimedoprim.

Citlivost bakterií k antimikrobiálním látkám

Stanovení citlivosti diskovou difúzní metodou – v okolí disku s antibiotikem nerostou žádné kolonie bakterie Staphylococcus aureus

Specifická, úzkospektrá antibiotika zasahují buď gramnegativní nebo grampozitivní bakterie, nebo dokonce jen některé bakteriální rody. Naproti tomu širokospektrá antibiotika ničí široké spektrum mikroorganismů, často včetně symbiotické mikroflóry na povrchu sliznic. Účinnost jednotlivých antibiotik však závisí také na umístění infekce a schopnosti pronikat danými tkáněmi až k ložisku infekce.

Ke správné antibiotické terapii je vhodné zjistit citlivost konkrétní patogenní bakterie k antibiotikům. Všechny bakterie totiž nejsou stejně citlivé a některé jsou dokonce rezistentní a dané antibiotikum proti nim nepůsobí. Zjišťuje se proto tzv. minimální inhibiční koncentrace (MIC), což je koncentrace antibiotika, která zabrání růstu bakteriálních kolonií. Koncentrace, která bakterie usmrtí, se označuje jako minimální baktericidní koncentrace (MBC). Je zřejmé, že v případě primárně baktericidních antibiotik se MBC rovná MIC. V celém průběhu terapie by v místě infekce měla být taková koncentrace antibiotika, která odpovídá alespoň minimální inhibiční koncentraci.

Ovšem testování antibiotik na bakterie v kultivačním médiu bohatém na živiny může vést k zavádějícím výsledkům neodpovídajícím prostředí in vivo.

Třídění antibiotik

Protože antibiotika jsou heterogenní skupinou látek s různými účinky na bakterie, dělí se na několik tříd podle chemické struktury.

Antibiotika

Generický název	Obchodní název	Použití	Nežádoucí účinky
Aminoglykosidy
Amikacin	Amikin	Léčba infekcí způsobených gramnegativními bakteriemi, jako je Escherichia coli, Klebsiella nebo Pseudomonas aeruginosa, působí proti leptospirám a některé i vůči stafylokokům	ztráta sluchu závratě poškození ledvin
Apramycin
Dihydrostreptomycin
Framycetin
Gentamicin	Gentamycin
Kanamycin	Kanamycin-POS
Neomycin	Bykomycin, Mycerin
Netilmicin	Netromycin
Streptomycin
Tobramycin	Brulamycin, Nebcin
Amfenikoly
Azidamfenikol		Širokospektrá antibiotika účinná proti salmonelovým infekcím a Haemophilus influenzae, používá se též k léčbě meningokokových nebo pneumokokových infekcích CNS nebo jako alternativa tetracyklinů u těžkých rickettsiálních infekcí	rozvoj aplastické anémie nausea zvracení
Florfenikol
Chloramfenikol	Spersadex, Chloramphenicol VUAB
Thiamfenikol
Ansamyciny
Geldanamycin		Experimentálně jako protinádorová terapie
Herbimycin
Rifamyciny
Rifamycin	Relafalk	Infekce způsobené grampozitivními bakteriemi včetně mykobakterií – léčba tuberkulózy.	poškození jater
Rifaximin	Normix
Rifampicin	Arficin, Rifampicin
Rifabutin	Mycobutin 150
Cefalosporiny I. generace
Cefacetril		Léčba infekcí vyvolaných grampozitivními bakteriemi, zejména stafylokoky, včetně těžkých infekcí. Enterokoky, meticilin-rezistentní stafylokoky a Staphylococcus epidermidis jsou rezistentní	nevolnost průjem alergické reakce
Cefadroxil	Duracef, Biodroxil
Cefalexin	Cefaclen
Cefalotin	Cefalotin Biotika
Cefapirin	Cefatrexyl
Cefazolin	Cefazolin Biochemie, Kefzol, Orizolin, Vulmizolin
Cefalosporiny II. generace
Cefaklor	Vercef	Léčba infekcí vyvolaná stafylokoky nebo způsobenými gramnegativními bakteriemi rezistentními na méně účinná antibiotika. Hemofilové infekce (ampicilin rezistentních), kapavka, chirurgická profylaxe aj.	nevolnost průjem alergické reakce
Cefamandol	Mandol
Cefoxitin
Cefprozil	Cefzil
Cefuroxim	Zinacef, Zinnat
Cefalosporiny III. generace
Cefixim		Širokospektrá antibiotika s indikačním omezením, účinná proti grampozitivním i gramnegativním bakteriím. Ceftazidim (Fortum) je účinný i na Pseudomonas aeruginosaa. Léčba těžších, život ohrožujících infekcí, meningitid, lymeské boreliózy s neurologickými symptomy, léčba infekcí způsobených původci rezistentními na cefalosporiny nižších generací nebo na širokospektré peniciliny	nevolnost průjem alergické reakce
Cefdinir
Cefditoren
Cefoperazon	Cefobid
Cefotaxim	Claforan
Cefpodoxim
Ceftazidim	Fortum
Ceftibuten
Ceftizoxim	Cefizox
Ceftriaxon	Lendacin
Cefalosporiny IV. generace
Cefepim	Maxipim	Širokospektrá antibiotika s indikačním omezením, určená k léčbě závažných smíšených infekcí u nemocných s jiným těžkým onemocněním (imunosuprese, neutropenie).	nevolnost průjem alergické reakce krvácivost
Cefpirom	Cefrom
Cefquinom	Cobactan
Cefalonium	Cepravin
Diterpeny - pleuromutiliny
Tiamulin		veterinární antibiotika proti mykoplasmatům a spirochétám.
Valnemulin
Glykopeptidová antibiotika
Teikoplanin	Targocid	infekce multirezistentními grampozitivními bakteriemi, záložní humánní antibiotikum
Vankomycin	Vancocin, Lyphocin, Edicin
Karbapenemy
Ertapenem		Lékem volby pouze pro nosokomiální infekce ohrožující život vyvolané některými kmeny Enterobacter spp., Serratia spp., Citrobacter freundii nebo Campylobacter fetus; akutní nekrotizující pankreatitida, bakteriální meningitida	vyvolání epileptického záchvatu (imipenem) alergické reakce nevolnost, zvracení
Imipenem/Cilastatin	Tienam
Meropenem	Meronem
Linkosamidy
Linkomycin		Léčba infekcí kostí a měkkých tkání. Účinná jsou především proti stafylokokům a Bacteroides spp. Možné použití také při terapii parazitárních onemocnění, jako je toxoplasmóza, babesióza nebo malárie.
Klindamycin	Dalacin, Actanac, Duac
Pirlimycin
Makrolidy – erytromyciny
Acetylisovaleryltylosin	Aivlosin	Léčba infekcí způsobených streptokoky, kampylobakterových infekcí, listeriózy, záškrtu, bakteriálního zápalu plic a atypických pneumonií (Mycoplazmy, chlamydie), střevních onemocnění způsobených rody Shigella, Salmonella a Campylobacter. Léčba legionářské nemoci.	nevolnost, průjem nebo zvracení žloutenka alergické reakce komorová tachyarytmie
Azitromycin	Sumamed, Azitrox, Trozamil
Diritromycin
Erytromycin	Erytrocin, Zinerit, Aknemycin
Josamycin	Wilprafen
Kitasamycin
Klarithromycin	Klacid, Fromilid
Oleandomycin
Roxitromycin	Rulid
Spiramycin	Rovamycin
Tilmikosin	Pulmotil AC
Tylosin	Tylo-Kel
Troleandomycin
Monobaktamy
Aztreonam	Azactam	Je účinný pouze proti gramnegativní aerobní bakterie (kromě některých kmenů Citrobacter freudii, Enterobacter aerogenes, Enterobacter cloacae, Legionella pneumophilla a Acinetobacter spp.)	vyrážka nevolnost průjem
Úzkospektrá penicilinová antibiotika
Penicilin G		Léčba streptokokových, pneumokokových a meningokokových infekcí a infekcí vyvolaných citlivými stafylokoky, terapie syfilis, kapavky, záškrtu, spály, angíny, erysipelu, revmatické horečky, leptospirozy, aktinomykózy aj. Je lékem první volby u Lymeské boreliózy.	nevolnost průjem alergické reakce
Prokain-benzylpenicilin
Benzatin-benzylpenicilin	Pendepon
Penicilin V	Ospen, V-Penicilin BBP
Cloxacilin		Antistafylokokové peniciliny. Léčba méně závažných stafylokokových infekcí.
Dicloxacilin
Meticilin
Nafcilin
Oxacilin
Širokospektrá penicilinová antibiotika
Ampicillin	Penstabil	Léčba hemofilových a enterokokových infekcí, nekomplikovaných zánětů močových cest, zánětů žlučových cest, bronchitid. Terapie listeriózy.	nevolnost průjem alergické reakce
Amoxycilin	Amoclen, Amoxil, Diomox, Ospamox, Synulox ad. us. vet.
Karbenicilin		Širokospektrá antibiotika, ale mají slabší účinek vůči pseudomonádám a enterobakteriím
Tikarcinin	Ticarpen
Azlocillin	Securopen	Zvláště účinné proti pseudomonádám
Mezlocillin
Piperacilin	Isipen, Pipraks, Pipril
Nafcillin
Penicilin
Polypeptidová antibiotika
Bacitracin	Framykoin, Pamycon	Léčba infekcí způsobenými grampozitivními bakteriemi	silně toxický, poškozuje ledviny – pouze lokální aplikace
Gramicidin			Jen lokální aplikace
Kolistin	Kolimycin	Léčba infekcí způsobenými gramnegativními bakteriemi	toxické, poškozují ledviny a nervy. Používají se k lokální aplikaci
Polymyxin B	Aerosporin, Otosporin
Chinolony I. generace
Kyselina oxolinová		Léčba infekcí močového ústrojí včetně kapavky, působí jen proti gramnegativním bakteriím	nevolnost zvracení bolest hlavy závratě bolesti v kloubech poškození kloubní chrupavky rostoucích jedinců
Kyselina nalidixová
Cinoxacin
Fluorochinolony
Ciprofloxacin	Ciplox, Infalin, Ciloxan, Ciprinol	Jsou účinné proti většině grampozitivních i gramnegativních bakterií (včetně Klebsiella spp., Proteus spp. a Pseudomonas aeruginosa), působí i na chlamydie, mykoplasmata a Mycobacterium tuberculosis Jsou účinné při terapii infekcí horních i dolních dýchacích cest, kapavky, prostatitidy, a také antraxu a legionářské nemoci. Jsou to drahá a rezervní antibiotika s indikačním omezením.	nevolnost zvracení bolest hlavy závratě bolesti v kloubech poškození kloubní chrupavky rostoucích jedinců zvyšují nebezpečí ruptury šlach
Difloxacin
Enoxacin
Fleroxacin
Gatifloxacin	Zymar
Grepafloxacin
Levofloxacin	Oftaquix, Ducressa
Lomefloxacin
Moxifloxacin	Avelox, Vigamox
Norfloxacin	Nolicin, Gyrablock
Ofloxacin	Zanocin
Pefloxacin
Sparfloxacin
Trovafloxacin	Trovan
Streptograminy
Quinupristin-Dalfopristin	Synercid	Je to rezervní antibiotikum, které se používá pouze při život ohrožujících infekcích vyvolaných multirezistentními kmeny enterokoků, které jsou odolné vůči vankomycinu.	hyperbilirubinemie gastrointestinální obtíže
Sulfonamidy
Mesalazin	Salofalk	Léčba infekcí močového ústrojí, trávicího traktu, lokální aplikace k léčbě popálenin	nevolnost, průjem, zvracení alergické kožní reakce fototoxicita vznik močových kamenů rozvoj hemolytické anémie pokles počtu bílých krvinek
Sulfacetamid
Sulfadoxin
Sulfafenazol
Sulfamethizol
Sulfasalazin	Salazopyrin EN, Sulfasalazin K-EN
Sulfatiazol
Sulfisoxazol
Trimedoprim	Triprim
Trimethoprim-Sulfamethoxazol (Co-trimoxazol)	Biseptol, Bismoral, Cotrimoxazol, Sumetrolim
Tetracykliny
Demeklocyklin		Mají široké antimikrobiální spektrum, působí na většinu grampozitivních a gramnegativních bakterií včetně některých anaerobů, dále na riketsie, chlamydie, mykoplasmata a také na některé prvoky, jako jsou améby.	nevolnost, průjem, zvracení fotosenzibilizace ukládá se do kostí a zubů – zbarvení skloviny
Doxycyklin	Deoxymykoin, Vibramycin
Chlortetracyklin
Metacyklin
Minocyklin	Minocin
Oxytetracyklin
Tetracyklin	Tetracycline K
Thiacyklin
Jiná antibiotika
Cyklosporin A	Ikervis, Sandimmun, Equoral, Verkazia	navozuje imunosupresi, použití v transplantační medicíně
Griseofulvin		léčba plísňových onemocnění
Ionofory		ve veterinární medicíně jako antikokcidika a stimulátory růstu
Metronidazol	Efloran, Entizol	Působí proti parazitickým prvokům, jako je lamblie střevní.
Nitrofurantoin	Macrodantin, Macrobid, Furolin
Ornidazol	Avrazor	léčba giardiózy nebo trichomoniázy
Spectinomycin
Generický název	Obchodní název	Použití	Nežádoucí účinky

Rezistence na antibiotika

Související informace naleznete také v článku antibiotická rezistence.

Některé bakterie mohou růst i v přítomnosti určitého množství antibiotika; tento jev se nazývá antibiotická rezistence. Může být primární, která je dána druhem bakterie a jejími vlastnostmi – například antibiotika, která narušují syntézu bakteriální buněčné stěny, jsou primárně neúčinná vůči mykoplasmám, které buněčnou stěnu nemají. Sekundární, získaná rezistence je výsledkem přizpůsobení se daného patogenu k účinkům antibiotika. Je zřejmě jedním z vedlejších dopadů jejich chybného užívání a je podobná vzniku pesticidové rezistence u škodlivého hmyzu. Aby se nevyselektovaly na základě evoluční teorie rezistentní kmeny, muselo by být zničeno téměř 100 % infikujících organismů. Přežije-li malá část populace bakterií léčbu a může-li se reprodukovat, průměrná citlivost nové populace na dané antibiotikum bude mnohem menší než u původní populace, protože nová populace vyrostla z nemnohých organismů, které vydržely původní antibiotickou léčbu.

Antibiotická rezistence se stala vážným problémem v rozvojových i vyspělých zemích. V některých nemocnicích je míra antibiotikové rezistence mezi mikroorganismy natolik vysoká, že běžná antibiotika jsou pro léčbu infekcí prakticky nepoužitelná. To vede k častějšímu použití nových a dražších sloučenin, což vzápětí vede k dalšímu vzniku rezistence na tyto nové léky a k nekončící snaze vyvinout nová a odlišná antibiotika pro udržení předstihu před infekcemi.

Kupříkladu Staphylococcus aureus, který byl úspěšně ničen penicilinem ve 40. a 50. letech 20. století, je dnes z 90 % rezistentní na penicilin. Pro účinnou léčbu tak zbyl jen úzký výběr léků, jako je např. vancomycin. Situaci zhoršuje fakt, že geny kódující antibiotickou rezistenci mohou být přenášeny mezi bakteriemi (např. konjugací). Konjugující bakterie, které vůbec nebyly vystaveny působení antibiotik, pak získávají rezistenci od těch, co ji mají. Problém antibiotické rezistence narůstá, pokud jsou antibiotika použita na léčbu viróz (na něž neúčinkují), a když jsou široce používána preventivně (např. v krmivech pro hospodářská zvířata). Těmito způsoby může rezistenci získat velké množství bakterií, z nichž následně vzniknou nové odolné generace.

Bakterie využívají při obraně proti antibiotikům čtyři různé mechanizmy. Změní a tím inaktivují antibiotikum, změní strukturu míst, na které antibiotikum útočí, přepnou metabolické dráhy nebo omezují koncentraci antibiotika v buňce a to buď vylepšením povrchu nebo pomocí buněčných molekulárních pump. Bakteriím lze rezistenci ovlivnit (prodražit) přidáním dalších chemických látek k antibiotiku.

Rezistence se týká i zvířat. V některých zemích se používají jako růstové stimulátory u zvířat, aby se zvýšila produkce.

Odkazy

Literatura

• Folta, J. (ed.) Vývoj biotechnologie a průmyslové chemie. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, Národní technické muzeum, 2006. ISBN 80-7037-156-0
• Kolář, M. Antibiotická léčba v praxi. Konice: Solen, 2000. ISBN 80-238-5835-1
• Kolář, M., Látal, T., Čermák, P. Klinicko-mikrobiologické podklady racionální antibiotické léčby. Praha: Trios, 2002. ISBN 80-238-9301-7.
• Lange-Ernst, M.-E. Antibiotika: omyly a pravda: šance, rizika, alternativy. Olomouc: Fontána, 2005. ISBN 80-7336-202-3
• Levy, S. B. Antibiotický paradox: jak se nesprávným používáním antibiotik ruší jejich léčebná moc. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1485-6
• Lochmannová, J. Praktické využití antibiotik ve vnitřním lékařství. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1550-9
• Šimůnek, J., Smola, J. Antimikrobiální léčiva ve veterinární medicíně. Hradec Králové: Prion, 251 s. ISBN 80-903188-8-6

Související články

• Anthelmintikum
• Antimykotikum
• Antiparazitikum
• Antivirotikum
• Prokaryota

Externí odkazy

• ČTK: Vědci možná vědí, jak bojovat s odolností vůči antibiotikům (23. ledna 2023)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu antibiotikum na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo antibiotikum ve Wikislovníku
• Antibiotika – odborná práce Lékařské fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy

Autoritní data	NKC: ph118480 PSH: 13132 BNE: XX525122 BNF: cb11930914n (data) GND: 4002257-2 LCCN: sh85005638 LNB: 000110502 NDL: 00566685 NLI: 987007295587805171

Portály: Medicína | Chemie