Wikipedie

Alois Šmolík

československý letecký konstruktér

Alois Šmolík (19. června 1893, Mýto u Rokycan[1] – 9. prosince 1952, Praha)[2][3] byl československý konstruktér letadel a podnikatel. Byl hlavním konstruktérem, technickým ředitelem a hnacím článkem vývoje ve firmě Letov. Nejznámějším letadlem je pravděpodobně Letov Š-28 a jeho následníci.[4]

Alois Šmolík
Alois Šmolík v roce 1928
Alois Šmolík v roce 1928
Narození19. června 1893
Mýto
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. prosince 1952 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníletecký inženýr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a za první světové války

editovat

Narodil se v Mýtě u Rokycan, ale mládí prožil v Hostomicích pod Brdy, kde jeho otec Václav měl koželužskou dílnu. Po obecné škole pokračoval ve studiích v Praze a nejprve na malostranské reálce a potom na Vyšší průmyslové škole v Betlémské ulici, kde odmaturoval v roce 1913.[5]

O letectví se zajímal od svých studentských let. Poprvé se tento zájem projevil v roce 1910, když postavil svůj první kluzák. V roce 1913 postavil první letadlo - jednoplošník, který byl schopen unést 60 kg. Po prázdninách v roce 1913 nastoupil vojenskou službu. Koncem roku 1914 po svém zranění na ruské frontě byl přidělen k technické službě „Leteckého pluku č. 1“ ve Vídni. Byl zařazen v rakousko-uherském letectvu do tvořícího se konstrukčního oddělení, ve kterém s krátkou přestávkou setrval až do konce války. Současně přitom studoval na vídeňské technice a působil jako asistent leteckého odborníka a teoretika profesora Miesese.[6] Postupně byl přidělen k oddílu pro statické výpočty a na konec pracoval jako projektant. Na konci první světové války se vrátil do Prahy a společně s ostatními navrátilci, kteří po dobu války byli činní v letectví, se podílel na vzniku "Leteckého arsenálu" (1918).[7] Z něho později vznikla „Vojenská továrna na letadla“ v Letňanech. To byly základy jeho pozdějšího povolání v nově vzniklé Československé republice.[8]

 
Šmolík Šm-1, zleva konstruktér Alois Šmolík a pilot Klement Adamec (1920)
 
Alois Šmolík, konstruktér (1921)
 
Alois Šmolík (1929)

Konstruktér

editovat

Pod Šmolíkovým vedením ještě v Leteckém arsenálu, který sídlil v Průmyslovém paláci na Výstavišti Praha, v červnu 1919 začaly práce na prototypu pozorovacího letounu Š. A. V dubnu a květnu 1920 byl tento letoun zalétán na letišti ve Kbelích, kam se "Arsenal" pod novým jménem Hlavní letecké dílny v Praze přestěhoval,[9] velitelem arsenálu a vojenským pilotem kpt. Adamcem. Velitelem Leteckého arsenálu byl kapitán Klement Adamec (1.6.1886-13.7.1974), dřívější závodník na automobilech Walter W-I a aviatik, vedoucím provozu byl inženýr František Barvitius a technickým vedoucím byl konstruktér Alois Šmolík.[6]

Tento první československý vojenský letoun byl následně vyroben v několika sériích, už přejmenovaný na Šmolík Šm-1 (pozorovací a lehký bombardovací jednomotorový dvouplošník).[10] Ministerstvo národní obrany (MNO) si objednalo 50 letounů Šm-1, ale záhy se objevily potíže s množstvím motorů Hiero L (konstruktér Ing. Otto Hieronimus), kterých se nedostávalo, proto na další letouny byly použity motory Maybach Mb-IVa a objednávka MNO byla navýšena. Uživatel (MNO) své stroje dále přeznačil, na Šmolík Š-1 pro letadla s motory Hiero L a na Šmolík Š-2 pro letadla s maybachy. Celkem bylo v letech 1920-1923 vyrobeno 90 letounů této řady.[11]

Od 1. dubna 1922 se podnik opět přejmenoval, teď nesl název Československá vojenská továrna na létadla.[10] V tomto roce Šmolík zkonstruoval stíhací letouny Š-3 a Š-4. V roce 1923 byl jmenován šéfkonstruktérem ve Vojenské továrně na letadla. Mezi československými konstruktéry se stal průkopníkem v oboru celokovových konstrukcí, což dokumentoval na prvním letounu s trupem z ocelových trubek potažených plátnem (Š-5). S malým časovým odstupem (ještě v roce 1923) navrhl bombardovací typ Š-6, stíhací Š-7 a závodní Š-8.[11]

V roce 1924 se továrna ze Kbel přestěhovala do nových prostor v Letňanech a od roku 1927 začala používat obchodní název Letov. To už Alois Šmolík zastával vedle funkce hlavního konstruktéra i pozici technického ředitele. V roce 1927 byl zvláštním výnosem Ministerstva veřejných prací udělen stavovský titul inženýr.[5] Není bez zajímavosti, že letouny vyráběné Leteckým arsenálem (1918-9), Hlavními leteckými dílnami (1920-1922) a Vojenskou továrnou na létadla se jmenovala Šmolík Š- a číslo typu. Pod názvy Šmolík je uváděl i československý letecký rejstřík. Teprve po přejmenování továrny na Letov po roce 1927 byly letouny zpětně přejmenovány na Letov Š-.

V letech 1919-1939 vzniklo pod Šmolíkovým vedením několik desítek projektů vojenských i civilních letadel, 22 z nich se vyrábělo sériově a 9 bylo vyrobeno v prototypu. Jiný zdroj uvádí 36 typů letadel.[4] Po určité období působil i jako docent Českého vysokého učení technického v Praze.[12] Za jeho nejúspěšnější konstrukci bývají považovány bombardovací a průzkumné letouny řady Letov Š-28 (a jeho následovníci Š-128, Š-228, Š-328, Š-428 a Š-528) vyráběné v letech 1928-37. V tomto případě se jednalo o první leteckou celokovovou konstrukci (dural, ocel) navrženou a vyrobenou v Československu.[11] Za okupace byl Letov začleněn do německého koncernu Junkers a zabýval se opravami a výrobou německých letadel. Konstrukce byla zrušena, proto v roce 1943 Šmolík z Letova odešel a odstěhoval se s rodinou do Příbrami.[11]

 
Alois Šmolík (1933)

Podnikatel

editovat

Již v roce 1927 byl Alois Šmolík požádán příbramskými zastupiteli, aby se ujal krachující firmy Příbramské strojírny a slévárny, původně Strojírna a slévárna Stelšovský Rudolf v Příbrami“ založená v roce 1899[13] (výroba automobilů Stelka od roku 1922[14] později ASPA). Šmolík firmu s 30 zaměstnanci od příbramské spořitelny, tehdejšího vlastníka, zakoupil a ve volném čase se věnoval jejímu rozvoji. Během dvou let vyvedl podnik z úpadku a zajistil i vývoz zboží - i tím, že převedl do Příbramě část letecké výroby. Vlivem další krize zasáhl závod sice nový útlum, ale Ing. Šmolík firmu dál vydržoval z výnosů svých patentů a licencí.[15]

Po přestěhování do Příbrami, do vily, kterou si v areálu firmy ve 40. letech postavil, se věnoval rozvoji firmy zcela. Původní výroba automobilů ASPA a stabilních spalovacích motorů byla postupně opouštěna a po válce zcela ukončena. Později se zde vyráběly především předměty a zařízení pro vybavení domácností a koupelen. Byly to sporáky, litinové koupelnové vany, umyvadla, kamna atp. Na konci roku 1946 pracovalo ve firmě na 220 zaměstnanců a své výrobky vyvážela i do zahraničí. Po znárodnění továrny v roce 1948 byl Alois Šmolík ze své vily vystěhován a z firmy propuštěn. Pracoval nejprve v Hořovicích ve firmy ALBA (gastronomická zařízení) a později jako konstruktér v pražské firmě Kovotechna (výroba kuchyňského spotřebního zboží), kde jako průmyslový výtvarník působil Stanislav Lachman. K práci v leteckém oboru se již nikdy nevrátil.

Alois Šmolík zemřel po krátké nemoci 9. prosince 1952 v Praze.[5]

Konstruované stroje (výběr)

editovat

Československé patenty

editovat

Ing. Alois Šmolík podal jako původce několik patentových přihlášek. Byly mu přiznány tyto československé patenty[16]

  • Patent č. 4275 Létadlo (1921)
  • Patent č. 52060 Uspořádání kulometných dvojic na letadle (1935)
  • Patent č. 53549 Nosník pro letadla (1936)
  • Patent č. 55960 Křídlo dělitelné ve směru letu (1936)
  • Patent č. 65467 Reakční motor (1939)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Kniha narozených farnosti Mýtské č.28 [online]. Porta fortium. Dostupné online. 
  2. ↑ NOVÁK, Jan A. Alois Šmolík: z oblak do koupelen. Hospodářské noviny [online]. 2008-11-21 [cit. 2014-03-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ VYKOUPIL, Libor. Ecce homo – letecký průkopník Alois Šmolík. Český rozhlas Brno [online]. 2013-06-19 [cit. 2014-03-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KOLÁČEK, Luboš Y. Staletá sláva Letova z Letňan [online]. Praha: Antecom s.r.o (Trade News), 2015-02-27 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Inženýr Alois Šmollík. Praha - Kbely: Letecké muzeum VHÚ 
  6. ↑ a b KUDLIČKA, Bohumír. Letecké vzpomínky. I. vyd. Praha: Naše vojsko, s.r.o., 2013. 216 s. ISBN 978-80-206-1411-7. S. 19. 
  7. ↑ NĚMEČEK, Václav. Od Šmolíkovy "1" k Řádu republiky. Křídla vlasti. 1958-11-25, roč. 1958, čís. 24, s. 16–17. Dostupné online. 
  8. ↑ Ing. A. Šmolík. Světozor. 23.2.1933, roč. 33. (1933), čís. 8, s. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ ŠKÁPÍKOVÁ, Jitka; ŠORELOVÁ, Magdalena. Letov: Letecká legenda v době krize vyráběla i skládací kajaky [online]. Praha: Český rozhlas, 2021-08-10 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b FOLPRECHT, Radek. První vojenský letoun československé konstrukce nepotěšil Francouze [online]. Praha: MAFRA (iDnes.cz), 2017-09-28 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 22–60. 
  12. ↑ Šmolík, Alois [online]. Praha: Autoritní databáze Národní knihovny ČR, 2014 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Výroba automobilů v Příbrami [online]. Bohutín: Spolek Řimbaba, občanské sdružení [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ KLÍMA, František. Hospodářské poměry Příbramské. Český svět. 1924, roč. 20, čís. 26–27, s. 27–32. 
  15. ↑ GUTWIRTH, Jiří. Příbramský autoprůmysl [online]. Příbram: pribramsko.eu, 2013-07-16 [cit. 2021-11-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ Patenty a užitné vzory (nutno zadat původce) [online]. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2021-12-02 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • NOVÁK, Jan A. Alois Šmolík: z oblak do koupelen, Roč. 52 (21. listopadu 2008). Příloha Víkend: magazín HN. č. 47. S. 28.
  • ŠUMAN-HREBLAY, Marián: Encyklopedie automobilů. České a slovenské osobní automobily od roku 1815 do současnosti. Computer Press, Brno 2007, ISBN 978-80-251-1587-9.
  • BOROVAN, Václav. Historie československého vojenského letectva 1914-1945. Knižní klub: Cento, Praha 1998, 155 s., ISBN 80-7176-720-4

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Šmolík&oldid=24101383“