Živohošť
Živohošť (dříve Živohoušť, hovorově i dnes[3]) je z větší části zaniklá vesnice v Povltaví, jejíž původní hlavní sídelní část, rozložená po obou březích Vltavy, byla v červnu 1954 zatopená Slapskou přehradní nádrží. V roce 2011 zde trvale žilo třináct obyvatel.[4]
| Živohošť | |
|---|---|
 Kostel svatého Šebestiána v Živohošti | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Chotilsko |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°45′16″ s. š., 14°25′17″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 13 (2021)[1] |
| Katastrální území | Křeničná (4,46 km²) |
| PSČ | 262 03 |
| Počet domů | 8 (2011)[2] |
  Živohošť | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 53325 |
| Zaniklé obce.cz | 966 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na levém břehu Vltavy zůstal zachován sídelní celek s názvem Živohošť (někdy též Stará Živohošť), zahrnující pozůstatek původní vesnice (kostel, faru, školu, domek kostelníka a hřbitov) a novější hotel Sport (dnes hotel Atlantida). Levobřežní Živohošť patří do katastrálního území Křeničná obce Chotilsko v okrese Příbram.
Pravobřežní katastrální území a evidenční část obce Živohošť je součástí obce Křečovice v okrese Benešov. Hlavní rekreační část, obklopená zákrutou přehradní nádrže, se jmenuje Nová Živohošť.
Historie
editovatPřed zatopením
editovatPrvní písemná zmínka o Živohošti je v listinách kolegiátního chrámu a týká se roku 1057,[5][6][7] kdy byla zmíněna latinskou zkomoleninou českého názvu jako Siuohoschi.[8] Název Živhost či Živhošť se postupně změnil v Živohoušť a Živohošť.[8]
Ke vzniku Živohoště se pojí pověst, podle níž hradní paní z Ostromeče byla nepravdivě obviněna z nevěry a za trest svržena v sudu ze skály do Vltavy (podle jiné verze sluhové neuposlechli příkazu ji zabít). Přežila však, usadila se v jeskyňce a porodila zde dvojčata Fabiána a Šebestiána. Žila zde a jídlo vyžebrávala od plavců (vorařů), kteří se v těchto místech ptávali: „Jsou živi hosté?“. Nakonec pán z Ostromeče ženu našel a odprosil a na poděkování nechal postavit kostel.[7][7]
Ve 12. století byla Živohošť knížecím loveckým dvorcem, roku 1141 zde trávil Vánoce Vladislav II. Ve 12. století zde již stál i dnešní kostel.[6][7] V roce 1171 (1271?) darovala královna Kunhuta Živohošť i s kostelem křižovníkům s červenou hvězdou, jimž patří kostel s farou dosud.[9] Roku 1419 poblíž obce zmasakrovalo v tzv. bitvě u Živohoště jezdecké vojsko 1300 katolických pánů asi 300 husitských poutníků putujících po pravém břehu ze Sezimova Ústí do Prahy na husitský sněm.[9]
Spojení obou břehů zajišťoval přívoz.[6] Na levém břehu stála od roku 1617 tzv. Rákosníkova hospoda. Kvůli své historické hodnotě byla rozebrána s tím, že bude složena na jiném místě, k tomu však nikdy nedošlo, jen trám s letopočtem je uložený v depozitáři.[6] V jeskyňce pod kostelem, asi 20 m pod dnešní hladinou, bývala socha Panny Marie, u které se plavci modlili o požehnání před plavbou Svatojánskými proudy. Původní socha byla před zatopením přehrady uschována, potápěči později umístili do jeskyně duplikát.[9]
Před první světovou válkou měla obec asi 21 domů a 140 obyvatel.[9] V roce 1921 měla vesnice 41 domů a 245 obyvatel.[3] Ve 30. a 40. letech 20. století se začal rozvíjet turistický ruch, vznikaly hostince a hotely a byl zde postaven hotel Roušavý na levém břehu po proudu pod vsí.[6]
Za druhé světové války se část vsi na pravém břehu Vltavy, což byla její většina, stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 31. prosince 1943 vystěhovat.[10] 7. května 1945 Němci zastřelili v Živohošti 7 obyvatel Záborné Lhoty, kteří v kraji hlídkovali, a jejich těla vhodili do Vltavy. U kostela stojí kříž na památku zastřelených.[9]
Živohošť a přehrada
editovatO výstavbě přehrady se mluvilo již před vznikem Československa. Teprve v roce 1948 se začala Slapská přehrada stavět, postavena byla v letech 1951 a 1954.[9] Obyvatelé byli vystěhováni a v červnu 1954 byla obec zatopena.[9] Po likvidaci vesnice v rámci výstavby a napouštění Slapskou přehradní nádrží (1954) se z původní vesnice dochoval jen (původně trojlodní) kostel svatých Fabiána a Šebestiána, hřbitov, fara, škola a domek kostelníka, které stály původně na kopci nad vesnicí. Jde o kostel románského původu s gotickým presbytářem, roku 1860[7] novorománsky upravený.[3] Věž kostela byla na přelomu 80. a 90. let pro špatný stav stržena nebo spadla a nějakou dobu ležela na hřbitově u kostela. Novou věž kostel dostal na přelomu května a června 2003.[11]
Některé zbytky staveb pod vodou jsou oblíbeným cílem potápěčů. Například železobetonové ruiny živohošťského hotelu z přelomu let 1936–1937,[6] který nesl jména majitelů, před válkou Roušavý, poté Dubský.[12] V 50. letech byl hotel zčásti odstřelen.[6]
Jak Živohošť na levém břehu Vltavy, tak Nová Živohošť na pravém břehu Vltavy jsou jinak tvořeny z větší části rekreačními objekty. Trvale na obou březích žije několik obyvatel. Jednou z prvních nových staveb na levém břehu byl hotel Sport, později Sporthotel, dnes hotel Atlantida.
Doprava
editovatSpojení mezi Starou a Novou Živohoští napříč přehradní nádrží zajišťoval v letní sezóně přívoz, motorový prám jedoucí pětkrát denně a převážející osoby, jízdní kola a kočárky.[13] Převozníky byli Václav a Jindřiška Prekovi z Vlašimi.[14] Přívoz se však 30. července 2016 potopil z důvodu přetížení a jeho provoz po nehodě již nebyl obnoven.[15] Třikrát nebo čtyřikrát denně tato místa v letní sezóně spojuje také lodní linka Lodní dopravy Slapy.[1]
Obě části Živohoště leží na území obsluhovaném Pražskou integrovanou dopravou. Do levobřežní Staré Živohoště zajíždí celoročně v pracovních dnech autobusová linka 439 z Nového Knína, do pravobřežní Nové Živohoště i přes větší trvalé osídlení jezdí autobusová linka 454 z Benešova celotýdenně pouze v letní sezóně (s výjimkou jediného celoročního ranního spoje). Žádná veřejná doprava není provozována ani přes nedaleký Živohošťský most.
Pamětihodnosti
editovatReference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b c Živohošť, web Zaniklé obce.cz
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 148.
- ↑ František Palacký: Kritická úwaha i wýklad základných listin kollegiatnjho chrámu Litoměřického. (Pomůcka k diplomatice české.), str. 323, Časopis Českého museum, desátý ročnjk, swazek prvnj, w Praze, nákladem Českého museum, 1836. Zmínka o Siuohoschi na straně 333, bod 55, v konfirmaci z roku 1218, v souběžně uváděném originálu z roku 1058 psáno Siuogossici: „In prouincia Boyzenensi. Drasovicih. Radeh. custos apum cum filio Zuoyen et cum terra et omnibus appendiciis. Siuogossici Kvetek cocus cum terra.“.
- ↑ a b c d e f g Ztracená Vltava – Živohošť Archivováno 10. 5. 2003 na Wayback Machine., web Vltava, historické fotografie
- ↑ a b c d e Živohošť Archivováno 25. 6. 2009 na Wayback Machine. na webu obce Chotilsko
- ↑ a b Proč se tak jmenují? 4. díl: Živohošť, Zákaznický magazín Coop 4/2008, podle knihy Jan Čáka: Zmizelá Vltava
- ↑ a b c d e f g Živohošť Archivováno 11. 5. 2009 na Wayback Machine. na webu obce Křečovice
- ↑ STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.
- ↑ Současná Vltava – Živohošť Archivováno 6. 10. 2007 na Wayback Machine., web Vltava, fotografie
- ↑ Slapská přehrada – Živohošť – hotel, Strany potápěčské
- ↑ Slapy – přívoz Nová Živohošť – Stará Živohošť
- ↑ Seznam přívozů v Čechách Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine., Ladislav Ryšánek, Vrané nad Vltavou, 10. 8. 2007
- ↑ Kapitán potopeného přívozu na Slapech uznal vinu a omluvil se. Cestujícím chce uhradit i škodu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-13 [cit. 2020-07-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Živohošť na Wikimedia Commons - Živohošť, web Zaniklé obce
