Wikipedie

Ruské dezinformace

Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.

Dezinformace jsou záměrně šířené nepravdivé informace,[1] často je však nepravdivá jen jedna, obvykle velmi malá, část celého sdělení.[2] Ruské dezinformace a dezinformační kampaně jsou vytvářeny subjekty, které jsou přímo nebo nepřímo ovládány nejvyššími orgány a představiteli Ruské federace.[3][4] Často využívají vnitřní sociální problémy v cizích státech k podkopání důvěry lidí a šíření konspiračních teorií. Ruské dezinformační kampaně zasáhly řadu zemí.[5][6][7] V několika afrických zemích například paralelně s působením Wagnerovy skupiny proběhly dezinformační kampaně řízené Jevgenijem Prigožinem na podporu lokálních elit a ruských zájmů (například vakcíny Sputnik V).[8][9] Rusko sice využívání dezinformací k ovlivňování veřejného mínění popírá,[10][11] informační válka je však součástí ruské vojenské doktríny.[12]

Ruské kampaně se obvykle snaží narušit domácí politiku v cílových státech, zejména v Evropě a USA ve snaze oslabit Západ a jeho podporu Ukrajině.[13] Rusko se dlouhodobě prezentuje jako bojovník proti „západnímu imperialismu“ a snaží se posunout rovnováhu moci ve světě na svou stranu. V USA například jsou ruské dezinformační kampaně zaměřeny na podporu amerického izolacionismu, obav o bezpečnost hranic a rasové napětí.[14][15]

Pozadí

V dobách studené války používal Sovětský svaz propagandu a dezinformace jako „ aktivní opatření … proti obyvatelstvu západních států“. [16]:s.51Během vlády Borise Jelcina, prvního ruského prezidenta po rozpadu Sovětského svazu, se v ruských médiích a mezi ruskými politiky diskutovalo o „dezinformacích“ obvykle v souvislosti se sovětskou érou pro odlišení Borise Jelcina a nového Ruska od jejich sovětských předchůdců.[17]   

Zvláště důležité je zasít geopolitický zmatek do domácí americké reality, posilovat všechny druhy separatismu, různé etnické, sociální a rasové konflikty, aktivně podporovat všechna disidentská hnutí, extremistické, rasistické, sektářské skupiny, které destabilizují vnitřní politické procesy v USA. Zároveň má smysl podporovat izolacionistické tendence v americké politice, teze těch (často pravicově republikánských) kruhů, které se domnívají, že Spojené státy by se měly omezit na své vnitřní problémy.
Alexandr Dugin, Základy geopolitiky (1997)[18]

V post-Jelcinovské éře se dezinformace staly důležitou součástí vojenské doktríny Ruska.[19] Za vlády Vladimira Putina se jejich používání zvýšilo, zejména po ruské invazi do Gruzie v roce 2008. Tento styl dezinformační propagandy lze popsat jako lavina lží, kvůli vysokému počtu kanálů a ochotě šířit přímé nepravdy až do bodu nekonzistence. Od dezinformačních praktik sovětské éry se liší používáním internetu, amatérské žurnalistiky a sociálních médií.[20]

Odhalování ruských dezinformací

V ruském kontextu se termín dezinformace často používá k zahrnutí řady dalších konceptů: „strategický podvod“, „aktivní opatření“, informační operace, psychologické operace, zatajování a popření.[21] Evropská unie, USA i NATO zřídily speciální instituce, které mají odhalovat a analyzovat dezinformace.

Zdrojem dezinformací může být cokoli od internetových trollů po propagandu a dezinformace šířené mediálními společnostmi jako RT a Sputnik, které byly vytvořeny, aby se zaměřily na západní publikum a fungovaly podle západních standardů. Zejména RT má tendenci házet vinu za veškeré problémy na západní státy.[21] Ruská televize RT (dříve známá jako Russia Today) a zpravodajská agentura Sputnik jsou státem podporovaná média.[7]

Pro běžného uživatele je téměř nemožné rozeznat dezinformaci, s výjimkou případů, kdy jde o zjevnou nepravdu.[4]

NATO založilo v roce 2014 v Lotyšsku Strategic Communications Centre of Excellence (NATO StratCom COE), které má reagovat na dezinformace. K původním 7 státům se postupně do roku 2024 přidalo dalších 9, Francie a Austrálie zahájily proces přistoupení. Česko členem není.[22]

EU vytvořila na základě dohody hlav států a vlád z března 2015 East Stratcom Task Force v rámci Evropské služby pro vnější činnost.[23] Ta na svých webových stránkách „EU vs Disinfo“ zveřejňuje týdenní přehledy nejnovějších dezinformací, rozhovory, analýzy a další články.[24] Jednotlivé dezinformace jsou podrobněji rozvedeny v databázi dezinformací, kde je k nim podáno i vysvětlení. Databáze k polovině listopadu 2024 obsahovala asi 18 000 položek.[25]

Vláda USA zřídila v roce 2016 v rámci ministerstva zahraničí USA agenturu Global Engagement Center (GEC), která má čelit zahraničním dezinformacím.[26][27]

EU podporuje výzkumné projekty zaměřené na odhalování ruských dezinformací a boj proti nim, zejména v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině.[28] Počet dosud podpořených projektů se blíží stovce, jsou zaměřeny mimo jiné na různé způsoby rozpoznávání dezinformací, nejnověji včetně využití umělé inteligence.[29]

Jedna studie například zkoumala, jak může inokulace posílit jednotlivce ruského původu žijící na Západě proti prokremelským dezinformacím. Studie zjistila, že němečtí občané ruského původu vystavení ruským médiím mají zvýšenou náchylnost k přijímání dezinformací. Ukázalo se však, že inokulace zlepšuje schopnost rozpoznat a vnímat dezinformace jako méně důvěryhodné, zvyšuje vnímání ruské odpovědnosti za válku a posiluje solidaritu s Ukrajinou.[30]

Česká republika nemá jasnou strategii boje proti dezinformacím. Vláda Petra Fialy sice označila boj proti dezinformacím za jednu ze svých priorit a dokonce jmenovala zmocněnce pro boj proti nim, ale do roka jej odvolala a připravený akční plán opustila.[31] Česko se například nepodílí na fungování NATO StratCom COE v Lotyšsku.


Sociální sítě a internet

Rusko prostřednictvím své armády trollů a robotů, které obvykle provozuje ruská agentura pro výzkum internetu (IRA), běžně využívá sociální sítě a další platformy (Facebook, X, Reddit nebo YouTube) k šíření dezinformací zhruba od roku 2010. Na konci roku 2017 Facebook odhadoval, že až 126 milionů jeho uživatelů vidělo na jeho platformě obsah z ruských dezinformačních kampaní. [32] Twitter uvedl, že v roce 2016 identifikoval 36 000 ruských robotů, kteří šíří tweety související   volbami ve Spojených státech. [33] Rusko využilo sociální sítě k destabilizaci bývalých sovětských států, jako je Ukrajina, a západních zemí, jako je Francie a Španělsko.[34] Podle některých zdrojů od roku 2019 Ruskem sponzorované účty spravované trolly a roboty vytvořily nebo převzaly a od té doby provozují prominentní levicové i pravicové subreddity na Redditu, jako jsou antiwar, greenandpleasant a aboringdystopia, s cílem ovlivnit a vzájemně znepřátelit Američany online. [35]

Mediální platformy se pokoušejí omezit ruské dezinformace. V říjnu 2019 Facebook odstranil účty spojené s Jevgenijem Prigožinem, které byly používány k ovlivňování afrických politických záležitostí.[36] Cameron Hudson, vedoucí pracovník Afrického centra při Atlantické radě, komentoval ruské dezinformační kampaně slovy, že cílem Ruska je, aby jeho přítomnost byla cítit stejně jako během studené války, ale s mnohem menšími investicemi.[36]

V roce 2020 americké ministerstvo zahraničí identifikovalo několik „proxy webů“ využívaných ruskými státními aktéry „k vytváření a posilování falešných narativů“. Mezi tyto stránky patří Strategic Culture Foundation, New Eastern Outlook, krymská zpravodajská agentura NewsFront a SouthFront, web zaměřený na „vojenské nadšence, veterány a konspirační teoretiky“. [37]

V Česku sdružení CZ.NIC po zahájení ruské invaze do Ukrajiny zablokovalo po konzultaci s vládou a bezpečnostními službami několik webů, které šířily ruskou propagandu.[38] Po třech měsících je však uvolnilo, protože neobdrželo slíbený příkaz.[39]

Agentura pro výzkum internetu

 
Plakát a text ze zprávy o demonstracích v roce 2016 pořádaných ruskou Agenturou pro výzkum internetu

Přestože se Vladimir Putin snažil ovládat televizní společnosti, zejména celostátní, neprojevoval zájem omezovat svobodu internetu. Mezi lety 2000 až 2012 zablokoval několik legislativních návrhů na regulaci internetu. Ke změně postoje jej pravděpodobně přiměly až masové protesty po volbách v roce 2011. Nejprve 24. dubna 2014 oznámil, že bude přijata řada zákonů omezujících svobodu projevu na internetu prostřednictvím cenzury; ty následně podepsal 5. května 2014 s účinností od 1. srpna 2014. [40]

K organizování protestů v letech 2011 až 2013, využívali jejich organizátoři (mimo jiné Pussy Riot, Anton Nossik a Alexej Navalnyj) sociální sítě (Facebook, Twitter a LiveJournal). Vysocí ruští představitelé, například tehdejší místopředseda vlády Vjačeslav Volodin, začali jejich aktivity sledovat pomocí systému Prizma (rusky Призма), který umožňoval „aktivně sledovat aktivity na sociálních sítích, které vedou ke zvýšenému sociálnímu napětí, výtržnostem, protestním náladám a extrémismu“. Systém sledoval více než 60 milionů diskuzích vláken na blozích a sociálních sítích demonstrantů a v reálném čase (se zpožděním několik minut) automaticky vyhodnocoval tón příspěvků. Systém sledování byl impulzem k založení Agentury pro výzkum internetu (Internet Research Agency – IRA), která však již do diskusí aktivně zasahovala. [41] [42]

Dvanáct ze třinácti ruských státních příslušníků obžalovaných v souvislosti s ovlivňováním prezidentských voleb v USA v roce 2016 byli zaměstnanci IRA se sídlem v Petrohradě v Rusku. [43] [44] [45] [pozn. 1] [pozn. 2] [pozn. 3] Před prezidentskými volbami v USA v roce 2020 a během nich použila IRA pokročilejší taktiku šíření dezinformací. Pravděpodobně proto, aby se vyhnula detekčním mechanismům platforem sociálních médií, IRA kooptovala aktivisty pracující pro ghanskou nevládní organizaci zaměřenou na lidská práva, aby se zaměřila na černošské komunity v USA. [53] Dezinformační kampaně se staly více meziplatformovými, s obsahem šířeným nejen na Facebooku a Twitteru, ale také na Tumblr, Wordpress a Medium. [54] IRA stala rovněž odvážnější, existují důkazy, že rekrutovala americké novináře, aby psali články kritické vůči kandidátovi na amerického prezidenta Joe Bidena. [55]

Ruský institut pro strategická studia

Součástí dezinformačního působení Putina a Kremlu v průběhu předvolební kampaně v roce 2016 a 2020 byl Ruský institut pro strategická studia (RISI, RISS nebo RISY; rusky Российский институт стратегических исследований - РИСИ). [56] [57] George Papadopoulos poradce Donalda Trumpa v předvolební kampani se v roce 2016 několikrát setkal s Panosem Kammenosem, který měl úzké vazby na ruskou rozvědku, Vladimira Putina a kremelskou skupinu pověřenou zasahováním do voleb ve Spojených státech v roce 2016. [58] [59] [60] Kammenos vytvořil Institut geopolitických studií se sídlem v Aténách, který v listopadu 2014 podepsal „memorandum o porozumění“ s bývalým důstojníkem SVR Rešetnikovem, který vedl RISI. [61] Od roku 2009 byl RISI pod kontrolu ruského prezidenta a Rešetnikov se pravidelně scházel s Putinem. Plán pro ovlivnění prezidentských voleb v USA v roce 2016 předpokládal využití ruských zpravodajských prostředků a prostřednictvím velké dezinformační kampaně podpořit republikány a Trumpovu předvolební kampaň a narušil kampaň Hillary Clintonové; předpokládalo se, že Trump volby prohraje, pak bylo plánováno přesunout pozornost na volební podvody s cílem podkopat legitimitu volebního systému. [61] [62] [59]

Zástupcem RISI pro severní Evropu je Johan Backman, Ruskem označovaný za „ochránce lidských práv“. [63]

Ruské dezinformační útoky, od podpory nadřazenosti bílé rasy až po zpochybňování Bidenovy duševní zdatnosti, zneužívali jak Donald Trump, tak vysocí představitelé jeho administrativy v kampani za znovuzvolení v roce 2020. [64] [65] [66] [67] Například šéf bezpečnostní služby na ministerstvu vnitřní bezpečnosti, byl instruován, „aby přestal poskytovat zpravodajské analýzy ruského vměšování a místo toho se zaměřil na aktivity Číny a Íránu." [66] [67] [68] Analýzy ruského vměšování byly zatajovány. [69] Podle některých expertů to podkopává schopnost na hrozby adekvátně reagovat. [64]

Institut rozvoje internetu

Institut rozvoje internetu (rusky: Институт развития интернета, IRI) je jedna z mnoha tzv. „nezávislých neziskových organizací“ (автономная некоммерческая организация, ANO) plně kontrolovaných Kremlem.

V únoru 2024 průzkum publikovaný koalicí časopisů zahrnující VSquare, Delfi, Expressen a Paper Trail Media uvedl, že IRI obdržel v roce 2023 z rozpočtu Ruské federace financování ve výši 22 miliard rublů (přibližně 5,5 miliardy korun) na výrobu „vlasteneckých mobilních her, televizních seriálů a filmů“. Pro rok 2024 bylo IRI přiděleno 18 miliard rublů (asi 4,5 miliardy kroun). IRI dostalo zadání, aby každý film s premiérou před ruskými prezidentskými volbami v roce 2024 vyvolal pocity v rámci jednoho ze čtyř cílů: ochrana národních/kulturních/tradičních hodnot; zobrazení trvalého trendu zlepšování kvality života v Rusku; současní ruští hrdinové; nebo čtvrté téma, „jsme spolu“ pro Rusy okupovaná území. Umělci, kteří filmy a další díla tvoří, přitom tvrdí, že o tematickém zadání nevědí. Jiná ANO má pak za úkol zajistit, aby vytvořená díla zlhédl zadaný počet diváků.[70]

IRI vytvořila koncem roku 2022 15členné redakční oddělení, aby se snížilo riziko, že by se kulturní díla vytvořená IRI mohla odchýlit od svého „zamýšleného významu“. Martin Kragh(sv) z Centra pro východoevropská studia ve Stockholmu to přirovnal k působení politických komisařů a uvedl, že všechno připomíná sovětské metody. [70]

Konzervativní média

Lev Parnas, Igor Fruman, Jurij Lucenko, John Solomon, Dmytro Firtaš a spol., Victoria Toensing a Joe diGenova byli uvedeni v interní zprávě Fox News Ukrajina, dezinformace a Trumpova administrativa: plná časová osa událostí, kterou napsal senior specialista na politické záležitosti Fox News Bryan S. Murphy a zveřejnil Marcus DiPaola, [pozn. 4] jako nepostradatelný přehled prvků dezinformační kampaně a četných nepravd. [75] [76] [77]

V Londýně byl 3. února 2022 zatčen John „Jack“ Hanick za porušení sankcí proti Malofejevovi. Hanick v roce 2015 pomáhal založit Cargrad TV vlastněnou Konstantinem Malofejevem a údajně pracoval na založení podobných sítí v Řecku a Bulharsku a v letech 1996 až 2011 pracoval ve Fox News jako zakládající producent a ředitel zpravodajství. [78] [79] [80] [81] [82] [pozn. 5] Hanick byl první osobou obviněnou z porušení sankcí Spojených států během rusko-ukrajinské války . [84]

Během rusko-ukrajinské války využil ruský státní televizní kanál Rusko-1 rozhovory Tuckera Carlsona na Fox News k obhajobě cílů Kremlu na Ukrajině. Carlsonův rozhovor s proruským plukovníkem ve výslužbě Dougem Macgregorem byl vysílán na Russia-1, aby demoralizoval Ukrajinu. [85] Na Russia-1 byl uveden i rozhovor Carlsona s Tulsi Gabbardovou, řekla: „Prezident Biden by mohl ukončit tuto krizi a zabránit válce s Ruskem tím, že udělá něco velmi jednoduchého: zaručí, že se Ukrajina nestane členem NATO, protože pokud by se Ukrajina stala členem NATO, postavilo by to jednotky USA a NATO přímo na prahu Ruska, což by – jak řekl Putin – podkopalo jejich národní bezpečnost." Část rozhovoru, v níž Gabbardová řekla: "Skutečnost je taková, že je vysoce, vysoce nepravděpodobné, že by se Ukrajina i tak někdy stala členem NATO," však byla z vysílání vystřižena. [86] Kromě toho se na RT (dříve známá jako Russia Today) objevily četné klipy Carlsona, které obhajují cíle Kremlu. [86]

V Česku

Česko je spolu s ostatními evropskými zeměmi cílem ruských dezinformačních kampaní zaměřených na narušení spolupráce demokratických zemí a z toho plynoucí oslabení jejich obranyschopnosti a od roku 2022 na podkopání vojenské podpory Ukrajině ve válce proti Rusku. Vedle toho je cílem dalších kampaní zaměřených jmenovitě na Českou republiku. Dezinformace mohou ovlivnit postoje až třetiny Čechů.[87]

První úspěšnou ruskou dezinformační kampaní v Česku byl podle BIS odpor proti výstavbě radaru v Brdech v letech 2007 až 2009. O 15 let později se mnohé opakovalo v souvislosti s dohodou o obranné spolupráci s USA. Navíc byla dohoda přirovnávána k ruské okupaci z roku 1968[88]

Mohutnou vlnu dezinformací vyvolalo zveřejnění zjištění českých bezpečnostních služeb, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014, při kterých zahynuli dva lidé, mohli s největší pravděpodobností dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU – Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin.[89]

Vláda Andreje Babiše zmínila možnost regulovat dezinformace zákonem teprve v roce 2021, kdy už byla v demisi.[90]

Vláda Petra Fialy vyhlásila boj proti dezinformacím za jednu ze svých priorit už při svém nástupu.[31] V březnu 2022 jmenovala Michala Klímu zmocněncem pro boj proti nim.[91] K 16. únoru 2023 vláda funkci zmocněnce zrušila bez náhrady a připravený ale do roka jej odvolala a připravený Akční plán pro čelení dezinformacím nerealizovala. Plán kritizovala mimo jiné Unie vydavatelů, navrhovala však jeho přepracování a vyjasnění některých detailů, nikoli jeho zrušení.[92]

Na začátku roku 2024 se spekulovalo, že by bojem proti dezinformacím mohla být na vládní úrovni pověřena tehdejší ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová.[87] Ke jmenování nedošlo, Helena Langšádlová však podala na konci dubna demisi, aby se podle svých slov mohla věnovat boji proti dezinformacím a strategické komunikaci.[93]

Proti Ukrajině

Intenzivní, systematickou, státem řízenou dezinformační kampaň proti Ukrajině vede Rusko od protiprávní anexe Krymu v roce 2014. Kampaň je zaměřena především na USA a státy Evropské unie, proti jejich podpoře svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny. Ruská dezinformační kampaň vykresluje Ukrajinu jako nacistickou a podporu EU a USA jako podporu nacismu, se kterým má Rusko morální povinnost bojovat.[3] Obdobnou rétoriku použil Sovětský svaz při invazi do Československa v roce 1968.[94]

Ruská informační válka proti Ukrajině byla formulována ruskou vládou jako součást Gerasimovovy doktríny.[12][95][75][76][77] Vychází z předpokladu, že barevné revoluce v bývalých sovětských státech podněcují západní vlády, a považuje tyto revoluce za hrozbu pro Rusko.[78]

Pojem informační válka zahrnuje různé strategie, včetně kybernetické války, obvykle označované jako technická obrana proti technickým útokům ve válce.[79] Kybernetická válka je však pouze jedním aspektem ruské informační války, která zahrnuje mimo jiné i kontrolu podmořských komunikačních kabelů, ovlivňování národních narativů, nebo zahlcování informačního prostoru ruskými roboty a trolly. Cílem je dosáhnout strategického vítězství a uplatnit reflexivní kontrolu.[80][81] Různé aspekty informační války byly použity jako součást ruské dezinformační kampaně v souvislostí s invazí do Ukrajiny.

Díky účinné cenzuře je většina médií v Rusku ovládána státními institucemi nebo přímo prezidentem, což jim umožňuje prostřednictvím kremelských zpráv úspěšně ovlivňovat postoje veřejnosti k agresi vůči Ukrajině.[96] Kreml například popírá, že jde o válku a tvrdí, že chce pouze chránit rusky mluvící obyvatele před ukrajinskými nacisty.[97] Tento narativ ruská televize opakuje od roku 2014 a díky tomuto opakování jej vytrvale posiluje podle hesla „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.[98][99] Podle průzkumu mezi 28. únorem a 3. březnem 2022 tuto perspektivu přijímalo 58 procent Rusů.[99]

Storm-1516, Ruza Flood (Doppelganger2), Storm-1679, Storm-1841 (Rybar) a Storm-1099

Po smrti Jevgenije Prigožina v roce 2023, který podporoval Institut rozvoje internetu, Microsoft identifikoval několik „ trollích farem “, které podporují ruské dezinformační aktivity. Podle Microsoftu je Storm-1516 ruská dezinformační aktivita zaměřená na Ukrajinu a rusko-ukrajinskou válku. Storm-1516 je obvykle spojovaná s antiliberálním think-tankem Center for Geopolitical Expertise a často používá operace „Doppelganger“. Ruza Flood (alias Doppelganger2), Storm-1679, Storm-1841 (alias Rybar) a Storm-1099 jsou ruské dezinformační aktivity zaměřené na USA zejména v průběhu voleb v roce 2024. V Bělorusku poskytl Andrij Děrkač,[pozn. 6] který ovládá NabuLeaks, poskytl v lednu 2024 rozhovor s nepravdivými tvrzeními o Bidenovi, který byl nahrán na sociální média, aby podkopal Bidenovu podporu Ukrajině. [100] [101] [102] [103] [104] [105] [106]

Architekt ruských dezinformací

V září 2024 ministerstvo spravedlnosti Spojených států označilo Sergeje Kirijenka za osobu, která ovládá asi 30 internetových domén k šíření ruských dezinformací, včetně X Elona Muska, který byl dříve známý jako Twitter. V říjnu 2024 Wall Street Journal odhalil, že Musk byl v kontaktu s Kirijenkem a Vladimirem Putinem, což potvrdil mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov . [107] [108]

Související články

Poznámky

  1. ↑ The indicted individuals are Dzheykhun Nasimi Ogly Aslanov, Anna Vladislavovna Bogacheva, Maria Anatolyevna Bovda, Robert Sergeyevich Bovda, Mikhail Leonidovich Burchik, Mikhail Ivanovich Bystrov, Irina Viktorovna Kaverzina, Aleksandra Yuryevna Krylova, Vadim Vladimirovich Podkopaev, Sergey Pavlovich Polozov, Yevgeny Viktorovich Prigozhin, Gleb Igorevitch Vasilchenko, and Vladimir Venkov.[46] All of the defendants are charged with conspiracy to defraud the United States, 3 are charged with conspiracy to commit wire fraud and bank fraud, and 5 defendants are charged with aggravated identity theft. None of the defendants are in custody.[47]
  2. ↑ The Internet Research Agency's American Department was headed by Jeykhun Aslanov, an Azerbaijani who, in October 2017, was 27. Maria Bovda was the previous head of the American Department.[48][49][50] In 2019, TV Rain reported that others working in the Foreign Department included Katarina Aistova, Aistova's second assistant Maxim Elfimov, and Agata Burdonova who is an excellent English speaker that moved to Bellevue, Washington on 7 December 2017, obtained a United States social security number and has her own YouTube channel.[50][51]
  3. ↑ In October 2018 Russian accountant Elena Khusyaynova was charged with interference in the 2016 and 2018 US elections. She is allegedŠablona:According to whom to have been working with the IRA. She was said toŠablona:According to whom have managed a $16 million budget.[52]
  4. ↑ The briefing book Ukraine, Disinformation, & the Trump Administration: a Full Timeline of Events by Bryan S. Murphy was first made public by Marcus J. DiPaola. DiPaola was employed by Fox News for three years and was a former freelance producer. DiPaola claims that after he provided information to the Federal Bureau of Investigation in January 2019, Fox News let him go under unusual circumstances.[71][72][73][74]
  5. ↑ Through Malofeev, Hanick is close to the pro Russia former Greek defense minister Panos Kammenos and Vladimir Putin gives carte blanche to Tsargrad TV which according to Malofeev is the Russian equivalent to Fox News.[83]
  6. ↑ Andrij Děrkač je bývalý ukrajinský politik, který je od září 2024 členem Federální rady Ruska.[1] Založil NabuLeaks, jehož cílem je diskreditace Národní protikorupční rady Ukrajiny (NABU) [2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian disinformation na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Definice dezinformací a propagandy - Centrum proti hybridním hrozbám. www.mvcr.cz [online]. Ministerstvo vnitra České republiky [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ KOMENTÁŘ: Co jsou vlastně dezinformace a jak proti nim bojovat | SECURITY MAGAZÍN. www.securitymagazin.cz [online]. Expert Publishing Group, 2022-10-18 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Dezinformace o současném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou – vyvrácení sedmi mýtů - Evropská komise. europa.eu [online]. Evropská komise, Zastoupení v České republice, 2022-02-07 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b vkl. Síla ruských dezinformací roste s časem, míní expert. Část Rusů raději zavírá oči. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-04-23 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ YABLOKOV, Ilya. Russian disinformation finds fertile ground in the West. S. 766–767. Nature Human Behaviour [online]. Springer Nature, 2022-06-10 [cit. 2024-11-10]. Roč. 6, čís. 6, s. 766–767. Dostupné online. DOI doi.org/10.1038/s41562-022-01399-3. (anglicky) 
  6. ↑ STUKAL, Denis; SANOVICH, Sergey; BONNEAU, Richard; TUCKER, Joshua A. Why Botter: How Pro-Government Bots Fight Opposition in Russia. S. 843–857. American Political Science Review [online]. 2022-08 [cit. 2024-11-10]. Roč. 116, čís. 3, s. 843–857. Dostupné online. DOI 10.1017/S0003055421001507. (anglicky) 
  7. ↑ a b SHYROKYKH, Karina. Russian state-sponsored media and disinformation on Twitter, ZOiS Spotlight 33/2020. www.zois-berlin.de [online]. Zentrum für Osteuropa-und internationale Studien, 2020-09-16 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ HIEBERT, Kyle; HASSAN, Idayat. Russian Disinformation Is Taking Hold in Africa. Centre for International Governance Innovation [online]. Centre for International Governance Innovation, 2021-11-17 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ HARDING, Luke; BURKE, Jason. Leaked documents reveal Russian effort to exert influence in Africa. The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2019-06-11 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  10. ↑ Rusko šířilo dezinformace o Ukrajině na falešných stránkách francouzských deníků | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. ČTK, 2023-06-13 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  11. ↑ dat, ire. Spojené státy veřejně obvinily Rusko z hackerských útoků a maření voleb. ČT24 [online]. Česká televize, 2016-10-08 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b LÍDL, Václav. Gerasimova doktrína – Datová & kontextová žurnalistika. Datová žurnalistika [online]. Datová žurnalistika, 2015-01-25 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Politico: Složka FBI odhaluje detaily ruské dezinformační kampaně v EU | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. ČTK, 2024-09-05 [cit. 2024-11-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ VOROZHKO, Tatiana. How Russia's disinformation campaign seeps into US views. Voice of America [online]. Voice of America, 2024-04-11 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ STONE, Peter. Russia disinformation looks to US far right to weaken Ukraine support. The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2023-03-16 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  16. ↑ MCGEEHAN, Timothy P. Countering Russian Disinformation. The US Army War College Quarterly: Parameters [online]. 2018-03-01 [cit. 2024-11-10]. Roč. 48, čís. 1. Dostupné online. DOI 10.55540/0031-1723.2850. (anglicky) 
  17. ↑ TOLZ, Vera; HUTCHINGS, Stephen. Performing disinformation: a muddled history and its consequences. blogs.lse.ac.uk [online]. London School of Economics and Political Science, Department of Media and Communications, 2021-10-08 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ DUGIN, Aleksandr Gelʹevič. Osnovy geopolitiki: geopolitičeskoe buduščee Rossii [online]. 4.. vyd. Moskva: Arktogeja-Centr, 2000 [cit. 2024-11-10]. S. 924. Dostupné online. ISBN 5-8186-0004-1. (rusky) 
  19. ↑ ČTK. Jourová: Dezinformace jsou součástí ruské vojenské doktríny. euractiv.cz [online]. 2022-03-08 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
  20. ↑ PAUL, Christopher; MATTHEWS, Miriam. The Russian. www.rand.org [online]. RAND Corporation, 2016-07-11 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b MOORE, Cerwyn. Russia and Disinformation: Maskirovka. crestresearch.ac.uk [online]. Centre for Research and Evidence on Security Threats, 2019-03-18 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ About NATO StratCom COE. stratcomcoe.org [online]. NATO StratCom COE [cit. 2024-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ EUvsDisinfo | Detecting, analysing, and raising awareness about disinformation. EUvsDisinfo [online]. European External Action Service [cit. 2024-11-13]. Dostupné online. (anglicky (+ dalších 12 jazykových verzí)) 
  24. ↑ All Articles. EUvsDisinfo [online]. European External Action Service [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky (+ obvykle alespoň některý z dalších 12 jazyků)) 
  25. ↑ Database. EUvsDisinfo [online]. European External Action Service [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky (+ obvykle alespoň některý z dalších 12 jazyků)) 
  26. ↑ Zákon USA č. Public Law 114–328 ze dne 2016-12-23, National Defense Authorization Act for Fiscal Year 2017, § SEC. 1287. [cit. 2024-11-14]. Dostupné online.
  27. ↑ Global Engagement Center. United States Department of State [online]. [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Podpora ověřovatelů faktů a organizací občanské společnosti - Evropská komise. commission.europa.eu [online]. Generální ředitelství pro komunikaci EU [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (česky, anglicky + 22 dalších jazyků EU) 
  29. ↑ Projects & results | CORDIS | European Commission. cordis.europa.eu [online]. Publications Office of the European Union [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky (+ 5 dalších, pro ostatní strojový překlad)) 
  30. ↑ ZIEMER, Carolin-Theresa; SCHMID, Philipp; BETSCH, Cornelia; ROTHMUND, Tobias. Identity is key, but Inoculation helps – how to empower Germans of Russian descent against pro-Kremlin disinformation. advances.in/psychology [online]. Advances.in, 2024 [cit. 2024-11-14]. Roč. 2. Dostupné online. ISSN 2976-937X. DOI 10.56296/aip00015. (anglicky) 
  31. ↑ a b mld. 168 hodin: Vláda v boji proti dezinformacím přešlapuje na místě, vedou ho hlavně dobrovolníci. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-03-27 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  32. ↑ www.reuters.com. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ www.npr.org. Dostupné online. 
  34. ↑ www.npr.org. Dostupné online. 
  35. ↑ Dostupné online. 
  36. ↑ a b Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Dostupné online. 
  38. ↑ CZ.NIC - Sdružení CZ.NIC zablokovalo weby šířící dezinformace spojené s rusko-ukrajinským konfliktem. www.nic.cz [online]. [cit. 2024-11-07]. Dostupné online. 
  39. ↑ CZ.NIC - Sdružení CZ.NIC dnes vrátilo do zóny dříve vyřazená jména domén dezinformačních webů. www.nic.cz [online]. [cit. 2024-11-07]. Dostupné online. 
  40. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Nossik15052014 není určen žádný text
  41. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. 
  42. ↑ www.forbes.ru. Dostupné online. (rusky) 
  43. ↑ edition.cnn.com. Dostupné online. 
  44. ↑ www.cnn.com. Dostupné online. 
  45. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
  46. ↑ Indictment in Mueller investigation, February 2018 [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 
  47. ↑ Special counsel Mueller: Russians conducted 'information warfare' against US during election to help Donald Trump win [online]. Cnbc.com, 16 February 2018 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 
  48. ↑ Американское блюдо фабрики Пригожина. Rospres. 17 October 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2019. (rusky) 
  49. ↑ Ольгинский тролль Агата Бурдонова вовремя предала Евгения Пригожина. Rospres. 26 February 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2019. (rusky) 
  50. ↑ a b ((Котляр, Евгения (Kotlyar, Evgenia) )). Бывший менеджер иностранного отдела "фабрики троллей" переехала жить в США: Бывший дежурный менеджер иностранного отдела "Агентства интернет-исследований" ("фабрика троллей") Агата Бурдонова переехала в США. Об этом она рассказала на своей странице во "ВКонтакте".. TV Rain. 24 February 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 December 2019. (rusky) 
  51. ↑ Agata Burdonova YouTube channel [online]. [cit. 2022-03-24]. Dostupné online. 
  52. ↑ CNN. Criminal Complaint against Elena Alekseevna Khusyaynova. Eastern District of Virginia. 28 September 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2022. 
  53. ↑ Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ www.washingtonpost.com. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  55. ↑ www.washingtonpost.com. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  56. ↑ www.reuters.com. Dostupné online. 
  57. ↑ www.svoboda.org. Dostupné online. (rusky) 
  58. ↑ ; ((Κακαουνάκη, Μαριάννα (Kakaounaki, Marianna) )). www.kathimerini.gr. Dostupné online. (řecky) 
  59. ↑ a b medium.com. Dostupné online. 
  60. ↑ www.washingtonpost.com. Dostupné online. 
  61. ↑ a b www.rferl.org. Dostupné online. 
  62. ↑ www.reuters.com. Dostupné online. 
  63. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. 
  64. ↑ a b abcnews.go.com. Dostupné online. 
  65. ↑ abcnews.go.com. Dostupné online. 
  66. ↑ a b Dostupné online. 
  67. ↑ a b www.usatoday.com. Dostupné online. 
  68. ↑ abcnews.go.com. Dostupné online. 
  69. ↑ www.usatoday.com. Dostupné online. 
  70. ↑ a b Holger Roonemaa. Kremlin Leaks: Secret Files Reveal How Putin Pre-Rigged his Reelection. [s.l.]: VSquare, 2024-02-26. Dostupné online. (angličtina)  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „VSquare_KremlinLeaks“ použit vícekrát s různým obsahem
  71. ↑ KALMBACHER, Colin. Fox News Internal 'Briefing Book' Admits Rudy Giuliani Spreads 'Disinformation'. Law&Crime (lawandcrime.com). 6 February 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2022. 
  72. ↑ SOMMER, Will; TANI, Maxwell; KIRELL, Andrew. Fox News Internal Document Bashes Pro-Trump Fox Regulars for Spreading 'Disinformation'. The Daily Beast. 6 February 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2020. 
  73. ↑ DIPAOLA, Marcus J. Here's the front page of the internal Fox News Trump-Ukraine timeline. I'll start tweeting some of the highlights shortly.. Twitter. 8 February 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2020.  Based on a 9 December 2019 update of the document.
  74. ↑ KEYS, Matthew. Here's the full Fox News "Brain Room" book on Trump-connected "disinformation campaign". The Desk. 6 February 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2022.  Based on a 9 December 2019 update of the document.
  75. ↑ www.theguardian.com. Dostupné online. 
  76. ↑ www.thedailybeast.com. Dostupné online. 
  77. ↑ apnews.com. Dostupné online. 
  78. ↑ nymag.com. Dostupné online. 
  79. ↑ Dostupné online. 
  80. ↑ www.businessinsider.com. Dostupné online. 
  81. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. 
  82. ↑ www.thedailybeast.com. Dostupné online. 
  83. ↑ WEAVER, Courtney. God's TV, Russian style: Meet Konstantin Malofeev — the devout and fervently pro-Putin founder of Orthodox channel Tsargrad TV. Financial Times. 16 October 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 December 2016. 
  84. ↑ www.independent.co.uk. Dostupné online. 
  85. ↑ www.salon.com. Dostupné online. 
  86. ↑ a b theintercept.com. Dostupné online. 
  87. ↑ a b SKALICKÝ, Matěj; VÍCHOVÁ, Veronika. Analytička: Třetina Čechů je zranitelná vůči dezinformacím. Na boj nejsou lidi ani peníze. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-02-12 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  88. ↑ VOCHOZKOVÁ, Tereza Rozálie. 168 hodin: Dezinformační vlna v Česku. Rusko chce zvrátit obrannou smlouvu s USA. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-05-22 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
  89. ↑ LOUDOVÁ, Barbora. Vrbětická kauza spustila vlnu dezinformací, dominuje v ní ruská představa, že za vše můžou USA. ct24.ceskatelevize.cz [online]. 2021-04-24 [cit. 2024-11-10]. Dostupné online. 
  90. ↑ HORÁK, Jan. Dezinformace jako veřejný nepřítel. Vláda zvažuje, že je bude regulovat zákonem | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. Economia, 2021-12-01 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  91. ↑ Novým vládním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací se stal Michal Klíma. vlada.gov.cz [online]. Vláda České republiky, 2022-03-24 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  92. ↑ ČTK. Klíma končí jako zmocněnec pro oblast médií a dezinformací. U vlády ztratil důvěru | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. Economia, 2023-02-15 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  93. ↑ Ministryně Helena Langšádlová podá demisi, chce se věnovat boji s dezinformacemi a strategické komunikaci. vlada.gov.cz [online]. Vláda České republiky, 2024-04-25 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  94. ↑ KOMENTÁŘ: Denacifikace se už zajedla. Rusko neobhájilo důvody, proč napadlo Ukrajinu | SECURITY MAGAZÍN. www.securitymagazin.cz [online]. Expert Publishing Group, 2023-04-05 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. 
  95. ↑ GERASIMOV, Valerij. The Value of Science Is in the Foresight: New Challenges Demand Rethinking the Forms and Methods of Carrying Out Combat Operations. Military Review [online]. The Army Press, 2016-01 [cit. 2024-11-12]. Roč. 2016, čís. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ MANJOO, Farhad. Putin No Longer Seems Like a Master of Disinformation, Opininon. The New York Times [online]. The New York Times Company, 2022-03-02 [cit. 2024-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-25. (anglicky) 
  97. ↑ BERGER, Miriam. Putin says he will ‘denazify’ Ukraine. Here’s the history behind that claim. The Washington Post [online]. 2022-02-24 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ↑ GLASEROVÁ, Dominika. Slova o „denacifikaci Ukrajiny“ zněla od propagandy už před invazí, popisuje zpravodaj. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-02-23 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. 
  99. ↑ a b COOPER, Jim; LAMBORN, Doug. Don’t Sleep on Russian Information-War Capabilities. Defense One [online]. Government Media Executive Group, 2022-04-05 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ www.nbcnews.com. Dostupné online. 
  101. ↑ thedebrief.org. Dostupné online. 
  102. ↑ arstechnica.com. Dostupné online. 
  103. ↑ blogs.microsoft.com. Dostupné online. 
  104. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. 
  105. ↑ finance.yahoo.com. Dostupné online. 
  106. ↑ www.verdict.co.uk. Dostupné online. 
  107. ↑ www.wsj.com. Dostupné online. 
  108. ↑ www.wsj.com. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ruské_dezinformace&oldid=24388774“