Krystal

Tento článek je o druhu pevné látky. O elektronické součástce pojednává článek Krystal (elektronika).

Krystal je pevná látka, v níž jsou stavební prvky (atomy, molekuly nebo ionty) pravidelně uspořádány v opakujícím se vzoru, který se zachovává na velké vzdálenosti (oproti atomárním měřítkům). Struktura krystalu je tak určená základní jednotkou vzoru, nazývanou jednotková buňka, jejíž periodické opakování ve třech rozměrech tvoří krystalovou mřížku. Krystaly jsou obecně anizotropní.

Krystaly křemene

Látka skládající se z krystalů se označuje jako krystalická.

Krystalickou látku lze převést na amorfní zahřátím a následným prudkým zchlazením. Amorfní látku převedeme na krystalickou dlouhodobým udržováním vysoké teploty.

Nová definice

Objev kvazikrystalů přivedl v r. 1992 Mezinárodní krystalografickou unii ke změně definice krystalu. Namísto tradiční definice krystalu jako periodické struktury zní nová definice takto:

Krystal je jakákoli pevná látka, jejíž difrakční diagram je bodový.[1][2]

Nová definice s sebou přináší i nové symetrie s lokálním dosahem, tzv. nekrystalografické symetrie.[3]

Druhy krystalů

Podle stupně uspořádanosti lze rozlišovat:

  • monokrystaly - periodicita je zachovaná v celém objemu (až na krystalové poruchy). Příkladem je např. diamant, křemen nebo kamenná sůl.
  • dvojčata - srostlé monokrystaly oddělené tzv. dvojčatnou rovinou.
  • polykrystaly - složené z mnoha zrn neboli krystalitů. Uvnitř těchto zrn jsou částice uspořádány pravidelně, avšak vzájemná poloha těchto zrn je náhodná a nepravidelná, takže se látka navenek jeví jako izotropní. Mezi polykrystaly patří většina krystalických látek, např. kovy.

Ideální krystal

Ideální krystal je teoreticky důležitá představa útvaru, jehož struktura je zcela pravidelná, bez poruch, a rozprostírá se všech směrech nekonečně daleko.

Skutečné krystaly se liší konečnými rozměry (i když oproti rozměru jednotkové buňky mohou být ohromné), přítomností poruch (přítomnost některých defektů je za konečných teplot podle základních zákonů termodynamiky nevyhnutelná), a také tím, že geometrická představa buňky a mříže udává pouze střední polohu atomů.

Ideální strukturu ideálního krystalu lze popsat z hlediska symetrie jednou z 230 prostorových grup, jež lze klasifikovat podle 14 typů prostorových mřížek v 7 soustavách.

Krystalové soustavy

Související informace naleznete také v článku Krystalografická soustava.

Podle počtu rovin souměrnosti, os souměrnosti a přítomnosti či nepřítomnosti středu souměrnosti můžeme krystalové tvary nerostů zařadit do skupin, které označujeme jako krystalové soustavy. Jsou to (podle vzrůstající souměrnosti) soustavy:

  • trojklonná (triklinická) - Nesvírají pravý úhel
  • jednoklonná (monoklinická) - b je kolmá na c,a
  • kosočtverečná (ortorombická) - osy svírají pravý úhel
  • čtverečná (tetragonální) - osy svírají pravý úhel
  • šesterečná (hexagonální) - osy a svírají úhel 60° s osou c svírají úhel 90°
  • klencová (trigonální) - osy a svírají úhel 60° s osou c svírají úhel 90°
  • krychlová (kubická) - osy svírají pravý úhel

Krystalová vazba

Související informace naleznete také v článku Krystalická struktura.

Podle způsobu, jakým jsou v krystalu vázány jednotlivé atomy (hovoří se o krystalové vazbě), se rozlišují následující typy krystalů:

Eulerova rovnice pro monokrystal

Počet ploch a vrcholů musí odpovídat počtu hran + 2

 

Reference

  1. Crystal. Online dictionary of Crystallography, International Union of Crystallography. Poslední změna 13. únor 2012 (anglicky)
  2. Acta Crystallographica A48 (1992), s. 928. Dostupné online
  3. Noncrystallographic symmetry. Online dictionary of Crystallography, International Union of Crystallography. Poslední změna 18. květen 2009 (anglicky)

Související články

Externí odkazy