Karl Marx: Porovnání verzí

Po určitou dobu bylo zaměření Marxe a stejně tak i Engelse značně proti-[[slované|slovanské]]. Během [[revoluce v roce 1848]], kdy slovanské národy v rakouské řišiříši nepodpořily [[Revoluce roku 1848 v Německu|německou]] a maďarskou revoluci a londýnské ''Times'' opisovaly z pražského německého listu ''Bohemie'', že povstání v Čechách ''„mělo za cíl vytvořit s ruskou pomocí českou říši“'', Marx napsal ve svých Neue Rheinische Zeitung: ''„Teď víme, kde jsou nepřátelé revoluce – v Rusku a ve slovanských provinciích Rakouska… Nesmiřitelný boj, válka až do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, terorismus! Ne v zájmu Německa, nýbrž v zájmu revoluce.“''<ref>[http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/790-schuzka-pravda-vitezi-ale-nejlip-mecem--1373910 Pravda vítězí. Ale nejlíp mečem]. Český rozhlas. 15. srpna 2014.</ref> V projevu z roku 1867 Marx odsoudil „[[Panslavismus|panslavistickou]] propagandu“ šířenou z Ruska, a připomněl revoluční léta 1848-49, kdy podle Marxe bylo Maďarsko napadeno, Vídeň zničena a Itálie rozdrcena Slovany bojujícími pod vlajkami [[Josip Jelačić|Jelačiće]], [[Alfred Windischgrätz|Windischgrätze]] a [[Josef Václav Radecký z Radče|Radeckého]].<ref name="slovani" />

Dle [[Alfred G. Meyer|Alfreda G. Meyera]] se mladý Marx otevřeně přikláněl k [[anarchismus|anarchismu]] a naprosto odmítal stát, který považoval za nereformovatelnou represivní strukturu jsoucí pouhým prostředkem třídního panství. Marx dle Meyera překvapivě převzal některé své názory od krajně konzervativních tradicionalistů [[Louis Gabriel Ambroisea de Bonalda|Louise Gabriela Ambroisea de Bonalda]] a [[Joseph de Maistre|Josepha de Maistreho]]. Stejně jako oni zuřivě kritizoval liberalismus. Program revolučního socialismu vyvozoval z naprostého odmítnutí [[liberalismus|liberalismu]], obdobně jako tito. Tito však z takového odmítnutí vyvodili program konzervativní a tradicionalistický. Marx byl dle Meyera silně ovlivněn [[Henri de Saint-Simon]]em. Marx podlehl pokušení [[utopie]] tím, že nekriticky věřil v pokrok a především představil vizi komunistické Arkádie, která čeká lidstvo po porážce kapitalismu. Marxismus je v tomto ohledu amalgamem spojujícím utopismus s prométheismem v jeden celek.<ref>Bankowicz: Kritikové marxismu, s. 90-1</ref> Marxistickou filozofii dějin Meyer kritizoval proto, že zde máme paradox: člověk tvoří dějiny, ale není jejich pánem. Jinými slovy řečeno, dějiny jsou výsledkem lidské činnosti a současně lidé jsou výtvorem dějin. Dle Meyera je marxismus mnohovrstvenýmnohovrstevný a zároveň vnitřně značně nesoudržný. Proto také není leninismus do očí bijícím popřením marxismu, jak si myslí rozhodující většina badatelů, nýbrž jednou z jeho obměn. Meyer vždy zdůrazňoval, že marxismus, bezmezně přesvědčený o svých morálních pravdách, je příkladem takového typu světského humanismu, který ospravedlňuje násilí a dopouštění se nelidských či přímo bestiálních činů, to vše ve jménu vyšší pravdy, a tím otevírá dveře dokořán totalitarismu.<ref>Bankowicz: Kritikové marxismu, s. 96, 98 a 102</ref>