Paracelsus: Porovnání verzí

| jméno = Paracelsus

| datummísto úmrtí = [[24. záříSalcburk]] 1541

Paracelsus se narodil u [[Ďáblův most|Ďáblova mostu]] nedaleko [[Švýcarsko|švýcarského]] Einsiedelnu jako syn zemského lékaře Wilhelma Bombasta z Hohenheimu. Bombastové von Hohenheim byli šlechtickým rodem, který v poměrech [[15. století]] zchudl podobně jako jiná šlechta, a hrad Hohenheim u [[Stuttgart]]u dali do zástavy. Paracelsův rodný dům v Einsiedelnu stál na poutní cestě do [[Santiago de Compostela|Santiaga de Compostela]].

Po smrti matky v roce [[1502]] se otec se synem přestěhovali do [[Villach]]u v Korutanech. Otec tam působil jako městský lékař a docent na hornické škole na pozvání kupecké rodiny [[Sigmund Fugger|Fuggerů]] (Sigmund Fugger), která vlastnila [[Měď|měděné]] a [[Stříbro|stříbrné]] doly ve Schwazu a severně od Villachu v sídle zvaném Fugerrau. Při setkání se světem hornictví a hutnictví, kde se kupříkladu mluví o růstu zlata nebo o žilách kovu prostupujících horninu, získal Paracelsus zkušenost se živoucí říší [[Minerál|nerostů]]. V hornictví se také setkal s lékařskou praxí, kdy sloučeniny [[arzén]]u uvolňované při zpracování [[Ruda|rudy]] působí jako prudký [[jed]], ale dají se z nich připravit i účinné léky. Do světa vysokých škol již vstupoval s ucelenou představou o světě. Otec mu byl celoživotním a vzpomínaným učitelem.

Paracelsus byl nesmírně nadaným studentem. Studoval na celé řadě evropských univerzit ([[Tübingen]], [[Lutherstadt Wittenberg|Wittenberg]], [[Lipsko]], [[Heidelberg]], [[Kolín nad Rýnem|Kolín]]), první titul získal ve [[Vídeň|Vídni]] již v 17 letech. Na [[Univerzita|univerzitě]] ve [[Ferrara|Ferraře]] promoval na doktora obojího lékařství, tj. vnitřní medicíny a [[chirurgie]]. Studoval také u opata a učence [[Johannes Trithemius|Johanna Trithemia]].

Velice kriticky přijímal spisy starých autorit ([[Hippokratés]], [[Claudius Galén|Galén]], [[Rází|Rhases]], [[Avicenna]]). Jejich nauky byly na tehdejších univerzitách podávány jako doktrína a předávány z generace na generaci. Tvořily základ veškerého lékařství té doby. Paracelsus se kriticky stavěl k jejich precizní [[Logika|logice]] a namísto ní prosazoval zákony života tak, jak je odvodil ze zkušenosti. „Kdybych se byl sám neobrátil ke zkušenosti, staří lékaři by mne byli ponechali ve slepotě, nevidomého.“ Snažil se o poznání léčebných prostředků ve vztahu ke konceptu nového [[zdraví]], které přichází po [[nemoc]]i.

Cestoval do [[Svatá země|Svaté země]]. Přes [[Benátky]], [[Apulie|Apulii]], [[Řecko]] a [[Egypt]] dorazil až do [[Palestina|Palestiny]], odkud se vydal přes [[Kypr]], [[Rhodos]], [[Konstantinopol]] a [[Balkán]] zpět do Benátek. O jeho cestách přes arabské území snad až do [[Indie]] prameny mlčí, a na půdu [[Asie]] a [[Afrika|Afriky]] podle svých vlastních slov nevstoupil. Prošel mnoho zemí v Evropě včetně [[Anglie]] a [[Skotsko|Skotska]], jako vojenský chirurg, lékař a ranhojič působil v holandských válkách. V roce [[1517]] byl jmenován osobním lékařem [[Dánsko|dánského]] krále [[Kristián II. Dánský|Kristiána II]]. Později přešel do [[Rusko|Ruska]], byl v tatarském zajetí, utekl do [[Litva|Litvy]] posléze do [[Maďarsko|Maďarska]] a v roce [[1521]] se vrátil do Itálie. V roce [[1523]] se vrátil do Villachu k otci.

V roce [[1524]] působil jako lékař v [[Salzburg|SalcburkuSalcburk]]u. Zřídil tam [[laboratoř]] na [[Alchymie|alchymické]] zpracovávání přírodních látek k výrobě léků ([[iatrochemie]]). Téhož roku se postavil na stranu rolníků při [[Německá selská válka|selském povstání]] a v roce [[1525]] musel ze Salcburku uprchnout před zatčením.

[[Soubor:Paracelsus-03.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Paracelsus zobrazený s legendárním mečem]]

V [[Basilej|Basileji]]i získal úspěšnou léčbou slavného knihtiskaře [[Johann Froben|Frobena]] věhlas. Zde se také setkal se slavnými osobnostmi tehdejší doby [[Erasmus Rotterdamský|Erasmem Rotterdamským]], jehož léčil ze [[Dna|dny]], a malířem [[Hans Holbein mladší|Holbeinem]]. Basilejská městská rada mu nabídla uvolněné místo po městském lékaři a docenturu na univerzitě. Avšak Paracelsus se na [[Fakulta|fakultě]] nepodrobil povinné [[Disputace|disputaci]] ani nepředložil doktorské [[Vysokoškolský diplom|diplomy]] a fakulta mu zamezila přístup do posluchárny. Paracelsus nechal natisknout a rozšířit leták, kterým ohlásil své veřejné pravidelné přednášky, kde vysvětlí své reformní názory. V nich vytýkal medicínským autoritám fakulty a města, že nekriticky papouškují názory Avicenny, Rhazese (Rází) nebo Galéna (Hippokrata jako autoritu nadále uznával) a přivádějí své nemocné do záhuby. Jejich knihy pak na sv. Jana roku [[1527]] spolu s některými radikalizovanými studenty spálil. Přednášel v [[Němčina|němčině]], jako v jazyce neučeném. Ostře se vymezoval oproti [[Latina|latině]] jako vědeckému jazyku, kterým se neznalým pacientům může podsouvat kdejaká lež. To také dokládá skutečnost, že se s univerzitním prostředím nikterak nesžil. Známým Paracelsovým pomocníkem byl tehdy [[Johannes Oporinus]].

V roce [[1528]] prohrál soudní spor o výši honoráře vedený proti kanovníkovi Corneliovi von Lichtenfels a velmi kriticky a nevybíravými slovy se ohradil proti obvinění z nedodržování obvyklých metod lékaře, které vznesl soudní dvůr. To ho málem stálo pobyt ve vězení a možná i život, kdyby nebyl včas varován a potajmu Basilej neopustil. Zjistil, že setrvačnost starých pořádků je větší, než předpokládal.

[[Soubor:Salzburg Grab Paracelsus kl.jpg|thumbnáhled|Náhrobek v Salcburku]]

V [[Norimberk]]u roku [[1529]] měl tak výrazné léčebné úspěchy, že nalezl vydavatele, který našel odvahu publikovat jeho dva rukopisy o [[syfilis|syfilidě]]. Vydání třetí knihy bylo městskou radou na popud Fuggera zakázáno, neboť se záporně vyjadřovalo o účinnosti [[guajakGuajak léčivý|guajakového]]ového dřeva při léčbě syfilidy, což poškozovalo Fuggerovy obchodní zájmy coby dovozce zmíněného artiklu. Paracelsus poukázal na účinnost vnitřně podávané [[Rtuť|rtuti]] v přesně odměřených dávkách. V této souvislosti se Paracelsovi připisuje devíza, že ''jed od léku odlišuje pouze podávané množství''.

=== Pobyt na našem územíMoravě ===

V letech [[1536]] až [[1538]] pobýval Paracelsus v [[Moravský Krumlov|Moravském Krumlově]] a léčil [[Jan III. z Lipé|Jana III. z Lipé]]. Zde také dokončil svou knihu ''O tartarických onemocněních'' a psal doslov ke knize ''Astronomia magna''. Jeho odchod z Moravského Krumlova je připisován oslepnutí maršálkova syna Pertolda neúspěšnou léčbou a smrti [[Jana z Perštejna|Jany z Perštejna]], manželky [[Jan III. ze Žerotína|Jana III. ze Žerotína]]. V roce [[1537]] údajně pobýval v [[Kroměříž]]i, kde měl mít i svou alchymistickou dílnu.<ref>Petr David, Vladimír Soukup. ''Velká cestovní kniha. Hrady, zámky a kláštery - Česká republika.'' Praha : Soukup & David : Marco Polo, 2003. S. 253</ref>{{Doplňte zdroj}} Je také doložen dopis vyhlašující po Paracelsovi pátrání (zde uváděn jako lékař jménem Euffrastus) a patrně ve [[Znojmo|Znojmě]] došlo k nějakému soudnímu vyrovnání. Později Paracelsus putoval přes [[Bratislava|Bratislavu]] do Vídně.

Do završení života v roce [[1541]] v Salcburku vedl potulný život a pod záštitou různých mecenášů sepisoval svoje dílo. O Paracelsově smrti kolovaly různé pověsti. Spekulovalo se o tom, že jej otrávili jeho nepřátelé. Podle jiných verzí zemřel jako alkoholik, spadl ze schodů, případně že byl ze schodů shozen na objednávku salcburských lékařů. Jiná legenda vypráví, že zemřel rukou svého pomocníka, který se tak chtěl zmocnit elixíru života. V letech [[1811]] a [[1960]] byly jeho pozůstatky podrobeny zkoumání a prokázalo se rozbití lebky na levém spánku, avšak pravděpodobně ještě za jeho života. Všeobecně se má za to, že Paracelsus zemřel na [[Rakovina|rakovinu]] nebo [[cirhózaJaterní jatercirhóza|cirhózu jater]] způsobenou trvalým kontaktem se rtutí či [[arzén]]em.

Paracelsus přišel s novou doktrínou o nemocech, pro něž nebyly v medicínské myšlenkové konstrukci starých lékařů nebo [[Scholastika|scholastické]] tradici pojmové předpoklady. Jeho hlavní výtku proti tradiční medicíně lze vyjádřit jako absenci obrazotvornosti v léčbě. Dával nemocem nová jména, zcela nově je klasifikoval jak podle příčin (entia), tak podle projevů. Rovněž prosazoval myšlenku, že znalost je zkušenost. Při stanovení povahy nemoci a její léčby spojoval [[Filosofie|filosofii]], [[Chemie|chemii]], [[Botanika|botaniku]], [[Mineralogie|mineralogii]] a [[Astronomie|astronomii]]. Přiklonil se k antickému názoru, že člověk je [[Mikrokosmos|mikrokosmem]] a v lidské kůži je uzavřeno vše, co je pod oblohou. Jeho pohled na svět mu dovoloval pracovat se [[signatura]]misignaturami rostlin i nerostů, které vede ke srovnávání bylin a nemocí podle podobné [[anatomie]] a tvaru. Vidí spřízněné podstaty sil (z hvězd a [[Živel|živlů]]), jejichž zdraví je analogií zdraví člověka, a jejich léčebné procesy jsou analogií léků. Zdroj mnoha nemocí hledal vně člověka. Lékař a lékařství se podle jeho názoru zabývaly siderickým a živelným tělem. Tyto neortodoxní názory jej přivedly do konfliktu s lékárníky a lékaři. Léčil choroby léky, v nichž byly tyto choroby ve zředěné formě obsaženy. V roce [[1534]] léčil ve městě zasaženém morem tak, že použil špetku výkalů pacienta a přimísil jej do chleba. Navrhl řadu [[amulet]]ů, které překračují rámec medicíny ve spojení s magií, čímž si vysloužil pověst [[čaroděj]]e.

Paracelsus rozdělil nemoci do pěti entií -– možných důvodů nemoci:

* '''Ens astrale''' (příčina kosmická) -– nemoci vyvolané zcela vnějšími vlivy jakou jsou hvězdy, [[Podnebí|klima]], [[geologie]]

* '''Ens veneni''' (příčina v jedu) -– nemoci vlivem [[endogenní]]ch a [[exogenní]]ch [[Toxiny|toxinů]]

* '''Ens naturale''' (příčina v přirozené konstituci) -– nemoci ovlivněné vrozenými dispozicemi nemocného -– [[Genetika|genetická]] konstrukce, ale i interakce lidské přirozenosti a hvězd, síly elementů, analogie s makrokosmem

Pro Paracelsa každá část těla náležela k nějakým nebeským regionům, „astrum in corpore“. Člověka pojímá jako mikrokosmos, v lidském těle je vnitřní nebe (corpus firmamentum), které označuje za sydus nebo astrum. Stejně jako člověk poznává a dělí kosmický svět, lze i na lidské tělo analogicky aplikovat kosmickou terminologii (např. východ, západ, v lidském těle jsou [[Nebeský pól|pól]]y; [[mléčná dráha]] -– galaxa -– prochází břichem). V lidském těle jsou [[ascendent]]y a [[Konjunkce (astronomie)|konjunkce]]. Praktické použití léků je také řízeno hvězdami. „Co tedy náleží [[Mozek|mozku]], přivádí k mozku [[Měsíc|Luna]]; co patří slezině, přivádí ke slezině [[Saturn (planeta)|Saturn]]…“ Stejně tak názvy nemocí se musí uvádět do vztahu k astrologii. Vnější nebe a vnitřní nebe jsou na sebe navzájem převoditelné, stačí poznat jedno z nich a dá se usoudit na to druhé. Složky mikrokosmu a makrokosmu musí být v zájmu zachování [[zdraví]] v [[Harmonie|harmonii]]. Tento pohled umožňuje porozumění člověku a jeho zdraví. Zde je evidentní vliv hermetické myšlenky. Hledal [[talisman]]y proti nemocem pro lidi narozené v různých znameních [[zvěrokruh]]u, přičemž kladl velký důraz na [[minerál]]y, a po alchymii chtěl, aby se místo tvorby drahého kamení raději zabývala jeho využitím k léčení. Astrologii zavrhoval jedině tehdy, pokud byla spojená s pověrou.

Jako Iliaster (též Eliaster nebo Iliadum, pravděpodobně HÝLÉ -– [[látka]], ASTRUM -– hvězda) označuje princip života ve spojitosti s nesmrtelností. Jako léčivý prostředek ([[balzám]]) oddalující [[dekompozice|rozklad]] a hnití má analogii v alchymistickém duchu Merkuriovi. Tento princip je vlastní každému tělesnému orgánu a nazývaný jako duch Archeus udržuje jejich funkci a smysl. Vedle tohoto duchovně dynamického principu organické konzistence bytosti a potažmo veškerého bytí se objevuje tzv. Aquaster. Svou vlhkou přirozeností je principem [[duše]] látkové povahy tak, že uvádí věci do pohybu. Tvůrčí formující sílu, která uvádí do života individuální [[stvoření]] označuje Paracelsus jménem Ares. V krvi jako sídle duše bytuje [[Meluzína (mytologie)|meluzína]]. Kouzelná bytost pocházející z lidového folklóru byla původně vodní bytostí a její varianta v pozdní renesanci označovala ducha Merkuria (rtuti), klíčový fenomén pro poznávání podstaty života. Vysvobození této bytosti znázorňované jako hadí panna nazývali alchymisté [[nanebevzetí]]m a korunováním [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] jako výsledek touhy vodní víly po oduševnění a spáse. Jménem Filius regius označuje královského syna zajatého v mořské hlubině. Není však v materii uvězněn nějakým hříšným pádem, jak fenomén pojímá křesťanská [[Patristika|patristická]] tradice, ale je králem, který si žádá vysvobození, aby byl korunován diadémem (rex coronatus). [[Carl Gustav Jung|C.G.Jung]] spatřuje v arkánech [[archetyp]]álně popsaný psychický proces [[individuace]].

Svou léčbou syfilidy se výrazně dotkl oblasti, kterou se dnes zabývá [[toxikologie]]. Popsal příznaky různých nemocí, které se snažil léčit pomocí minerálů (např. [[struma (medicína)|štítnou žlázu]]), poukázal na účinnost vnitřně podávané rtuti. Prosazoval, že takzvanou ''nemoc horníků'' ([[Silikóza|silikózu]]) způsobuje vdechování výparů kovů a není trestem nazlobených duchů hory.

Použil označení „[[zinek]]“ pro prvek okolo roku [[1526]]. Jméno založil na německém slově zinke, což je označení pro tvar krystalů při tavení. Zinková mast uváděná v jeho receptáři měla ošetřovat kůži. Poprvé použil slovo [[alkoholický nápoj|alkohol]] ve smyslu, v jakém jej používáme dnes. [[destilace|Destilaci]] vína pojmenoval termínem ''alcool vini'' jako označení pro konzistenci látky.

Získával reakcí železa s kyselinou sírovou plyn, který nazval ,,hořlavý„hořlavý vzduch"vzduch“. Šlo o vodík vznikající podle rovnice: Fe + H₂SO₄ → FeSO₄ + H₂.

[[Laudanum]] (z [[Latina|lat.]], střední rod, 2. pád ''laudana'') bylo Paracelsovým tajným lékem, prostředkem. Opro tétopozvednutí látcenálady vyprávínevyléčitelně legendanemocných. Tradovalo se, že jije přechovával v jílci meče, který nosil při sobě a o němž šířil pověst, že je darem od [[kat]]a. Podle svědectví jeho žáka [[Johannes Oporinus|Oporina]] ''„laudanem„Laudanem nazýval pilulky ve formě myšího trusu, jež podával v různém množství při nemocech v největší nouzi.“'' Panuje shoda, že Paracelsovo laudanum byla látka na bázi [[Opium|opia]]. Termín se brzy vžil pro tinkturu: směs opia a koření rozpuštěnou v alkoholu, oblíbenou v Evropě i v zámoří až do první poloviny 20. století.<ref>http://www.drogovaporadna.cz/opiaty/opiaty-historie.html</ref>

* RIPPE, Olaf et al. ''Paracelsovo lékařství : filosofie, astrologie, alchymie, léčebné postupy''. Praha : Volvox Globator, 2004. {{ISBN |80-7207-558-6}}.

* JUNG, Carl Gustav. ''Paracelsica. Dvě studie o renesančním mysliteli a lékaři.'' 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2002. 136 s. {{ISBN |80-7021-548-8}}.

* KARPENKO, Vladimír. ''Alchymie. Nauka mezi snem a skutečností.'' 1. vyd. Praha : Academia, 2007. 521 s. {{ISBN |978-80-200-1491-7}}.

* BALL, Philip. ''Ďáblův doktor. Paracelsus a svět renesanční magie a vědy.'' Academia, Praha, 2009. 488 s. {{ISBN |978-80-200-1676-8}}.

* [https://web.archive.org/web/20070823032811/http://www.paracelsus.unizh.ch/ Curyšský projekt Paracelsus]

[[Kategorie:Narození v roce 1493]]

[[Kategorie:Úmrtí v roce 1541]]

[[Kategorie:Úmrtí v SalzburguSalcburku]]